POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Dragan pobídl svého koně a zmizel v lese. Potřeboval být sám. Potřeboval si urovnat myšlenky a uklidnit svou zjitřenou mysl. Je to tak dlouho, co naposledy viděl svoji malou sestřičku. Tak dlouho se snažil zapomenout a zahojit svou raněnou duši a bolavé srdce. A vcelku se mu to dařilo. Byl šťastný, tady, uprostřed hlubokých lesů. Tady byl svrchovaným a svobodným pánem. Už léta, se lapkové a pobudové všeho druhu, neodváží vstoupit na jeho území. Už dlouhá léta se povídá, že v tomto lese žije démon, který zahubí každého, kdo by se mu zošklivil.  „Hektore." Zavolal na jednoho ze svých psů a zastavil koně. Tohle ještě nikdy neudělal. Zmizel mu z dohledu mezi stromy a vůbec nereagoval na jeho volání. Seskočil z koně a prodral se houštím k horské tůni. Když odhrnul poslední větev a vstoupil na mýtinu osvětlenou měsíčním světlem, zastavilo se mu srdce.  Ještě nikdy, nic krásnějšího neviděl. V jeho tůni, se tam koupala dívka tak krásná, až se mu zastavil dech. Stála zády k němu a její n

  „Tvůj bratr Lothar upsal svou duši. Spojil síly s nadpřirozenými mocnostmi. Je zlý, krutý, vládychtivý a nezbyla v něm špetka lidské bytosti. Špetka dobrého. Jeho černá magie, ho učinila nesmrtelným a někomu takovému, se nemůžete postavit." Stařena se na chvíli odmlčela a nalila do hrnků tekutinu nevalné vůně.  „Pijte..., budete potřebovat sílu k tomu, co vám teď povím." Kira s Avramem se neochotně chopily poháru. Příšerný puch a ještě horší chuť, je pálila na jazyku, ale najednou, jakoby se jim vrátila síla a energie.  „Hledáš svého bratra Dragana..." řekla po chvíli a umlčela Kiru mávnutím ruky, „tvůj bratr žije, ale..., je tu něco, co byste měli vědět." Změřila si oba pohledem a vypadalo to, jakoby hledala slova, proto co jim chce sdělit.  „Lotharovy nohsledi ho před lety odvedli do lesů, kde mu sám Lothar, vrazil dýku do srdce."  „Ale..., říkala jsi, že žije." Vykřikla Kira a s očí se jí začaly řinout slzy. Nemohla tomu uvěřit. Tak moc věřila tomu, ž

    Mladá dívka se dívala z okna honosného sídla a její oči se zalily slzami. Z nádvoří, zrovna vyrazilo podivné procesí několika lidí v šedých kápích a pomalým krokem směřovali k nedaleké pahorkatině, na které stála šibenice. Plačící dívka, spoutána provazy, se nepřítomně dívala před sebe. Věděla, co jí čeká. Zrovna tak, jako desítky dalších před ní. Její modré oči, jí odsoudily k této záhubě. Bezcitný a krutý pán hradu, nemilosrdně vynesl rozsudek nad každou dívkou, která nesla toto znamení.  „Musíte ho najít, paní," ozvalo se ode dveří, „musíte přivést Dragana, zpět." Ve dveřích stál starší muž, šedivých vlasů, oblečen v dobový šat a díval se na ní. Jen smutně přikývla, přijala plášť z jeho rukou a zahalila se do něj.  „U zadní brány, máte osedlaného koně, paní. Můj syn Avram, vás doprovodí." Věděla, že to musí udělat. Musí přivézt zpět svého bratra. Právoplatného dědice a jediného muže, který ještě může zachránit, jejich království.   Hlavou jí proběhla dávná vzpomín