SCHŮZKA S OSUDEM ČÁST 17
Ramon se svou neuvěřitelnou rychlostí, rozeběhl lesem. Držel Dianino zemdlené tělo v náručí, a přemýšlel, jestli neudělal hloupost. Omdlela. Hned po té, co ji popadl, hrůzou a zděšením, ztratila vědomí. Něco mu ale říkalo, že to udělat má. Že ji musí tomu vystavit, protože věřil, že to unese. Miluje ho. Jen to ještě neví. Měl již tak málo času, a za nic na světě, o ni nechtěl přijít. V této podobě, pro něj byla ona vzdálenost maličkostí. Najednou ucítil, že se lehce pohnula a otevřela oči. „Nemusíš mít strach." Zašeptal, zrovna ve chvíli, kdy doběhl před svůj srub. Postavil ji na zem, a čekal na její reakci. Diana do široka otevřela oči a zalapala po dechu. Pak udělala několik kroků vzad. „Kdo..., kdo jsi?" Sotva popadala dech. „Co jsi zač?" Ustrašeně se rozhlédla kolem, a pak její zrak znovu spočinul na jeho mohutné postavě. „Musel jsem to udělat." Řekl místo odpovědi, „David by ti nedal pokoj. Ještě dnes, by se tě snažil získat za každou cenu. A to sem pro