POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Rodan, na moment zaváhal. Poodstoupil dva kroky a otočil se k Elise zády.  Srdce mu bušilo do hrudi jako splašené, když vztáhl ruku a sejmul svoji masku.  Jeho srdce, zaplavil strach a obavy z její reakce. Tolikrát již viděl v očích jeho žen odpor a tolikrát ho nazvaly zrůdou, že přestával věřit tomu, že se najde nějaká, které, bude se zdáti krásným.  Zavřel oči a konečně se otočil jejím směrem. Zhluboka se nadechl a snažil se přes tlukot svého srdce, zaslechnout její hlas. Ale bylo ticho.  A náhle ucítil její prsty, na své tváři. Ztěžka polkl a podíval se do jejích očí.  Omámeně se dotýkala jizev na jeho obličeji, a po tváři ji tekli slzy.  „Jak oslovíš mne nyní, Eliso?" vydechl.  Horký dotek jejích prstů, vyvolal v něm bouřlivé pocity touhy.  Nedívala se na něj, jako všechny ostatní. Viděl v jejích očích žádostivost a něhu.  „Nerozumím, tvé otázce, pane." Zašeptala, a z hrdla se jí vydral tichý sten, když ji pohladil po vlasech.  „Nechceš mne nazvat netvorem?"  Elisa

  „Tvá neposlušnost, se mi vůbec nelíbí, Eliso." Zavrčel Rodan a postavil ji na vydělanou kůži před krbem.  Byl tak moc rozzlobený, že se musel vší silou držet, aby ji nepopadl, neodnesl do hradní věže a neuvěznil ji tam.  Vanderovy přívrženci, čekali na jakoukoliv příležitost. Byli to krvežíznivý hrdlořezové, schopni všeho. Takovýto úlovek, v podobě ženy samotného krále, byl by pro ně cenné vítězství, kterého by náležitě využili, ve svůj prospěch.  „Vysvětli mi důvod, tvého chování. Hned! Nebo se neznám." Cedil skrz zuby, dívajíc se, jak se všemožně snaží jakkoliv zakrýt svou nahotu.  „Já..., pane..., já..." vykoktala a do očí se jí nahrnuly slzy.  Najednou ji to přišlo tak líto. Jeho rozzuřený pohled, ji naprosto vykolejil a podpořil tak ještě více smutek, z její samoty.  „Můj muž, tu není. Nemusím se tedy nikomu zpovídat a..." vyhrkla, ale zastavila se vprostřed věty.  Jeho planoucí pohled a dmoucí se hruď pod nárazy vzduchu, ji zastavil. Zalapala po dechu, když

  „Kde jste byla, paní?" oddechla si viditelně Amelie, když Elisa vstoupila do pokoje „opět jste neuposlechla příkazu svého muže?"  „Neměla bys být na mé straně, Amélie? Zamračila se Elisa a zamyšleně si začala svlékat svůj šat.  Dřevěná vana, plná horké vody, bylo potěšení, které si nedokázala odpustit.  Odhodila oděv stranou a slastně se ponořila do horké vody.  Chápala Améliiny obavy, ale prostě si nedokázala poručit. Vyjížďky lesem, ji dělaly dobře, na její zjitřenou mysl.  Byl to již skoro měsíc, co její muž odjel, neznámo kam, ale tato skutečnost, ji ke svému úžasu, až tak mnoho netrápila.  Bylo tu něco mnohem tíživějšího, co ji nedalo spát. Král.  Nikdy nepoznala tajemnějšího muže. Celý měsíc, den co den čekala, až ho uvidí. Od chvíle, kdy svolila k tomu, že se stane jeho milenkou, vlastně čekala na to, kdy bude chtít jejího slibu dostát. Ale nestalo se tak.  Několikrát ji vzal na vyjížďku. Několikrát ho spatřila odjíždět za doprovodu stráží a lovčího Matyáše. Několikr

  Oheň v krbu, již pomalu dohasínal, když se Pán temnot probudil.  Otevřel oči, a podíval se na spící dívku, v jeho náručí. To, co se předešlé noci stalo, ho zcela vyvedlo z rovnováhy.  Bylo to poprvé, kdy se probudil po boku spící dívky. Poprvé, kdy mu nestačilo jen to, aby uspokojila jeho potřeby. A poprvé, kdy i on, cítil tak nesmírnou touhu uspokojit její, až ho to vyděsilo.  Spokojeně oddechovala v jeho náručí, a on se nemohl nabažit toho pohledu. Byla krásná. Křehká. A přeci, tak silná. Zamyšleně ji odhrnul mokrý pramen vlasů z obličeje a zadíval se na jeho značku, na její hrudi. Věděl, že se to mohlo stát pouze jedním, jediným způsobem. Musel se s ní již spojit.  Poznal, že nelže, když řekla, že zde, v podsvětí, hledá muže, kterého miluje. Avšak, poznání, že by to měl být on, nemohl uvěřit.  On nemiluje. Nikdy nemiloval. Tato, a vlastně jakákoliv emoce, jsou mu zcela cizí. Zapovězeny. A přesto?  Zatřásl hlavou k odporu. Strach, který posedl jeho duši, když se s ní miloval, přeci