POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

Katrin vstoupila do prostorné haly. Největší místnosti v Nathanově domě, určené právě pro takové příležitosti. Rodinné a firemní večeře. Párty, bály a různá setkání.  Hilda Wolfbloodová, pojala večeři formou bufetových stolů. Ty byli po jedné délce místnosti. Po druhé, bylo několik stolů a židlí, a uprostřed byl taneční parket. V čele, byl pak po pravé straně barový pult, a po levé hrála živá muzika.  Katrin se zastavila u dveří. Vůbec se jí sem nechtělo, ale neměla na vybranou. Hilda s Alexandrou, trvaly na svém.  Rozhlédla se kolem. Nathana už neviděla skoro týden. Vyhýbal se jí. A ještě k tomu, si byla vědoma, že se zde nachází i Leona Porterová, jeho obchodní partnerka.  Celým tělem, jí projel trn žárlivosti. A aby toho nebylo málo, ještě k tomu, se zde nacházel i její bratr, kterého potkala den před tím, na procházce s dětmi.  Hned poznala co je zač. I přes svou velkou nezkušenost s muži poznala, o co mu jde. Hnedka se jí dvořil. Lísal se. A nepřestal ani, když zjistil, že dvojčat

  Nathan se podíval z okna své kanceláře a zamyslil se.  Byla už tma, všude bylo ticho. Připomínalo mu to klid před bouří. Takové zlověstné ticho, které nevěstilo nic dobrého.  Bylo to už skoro týden od té doby, co byl s Katrin a dětmi v lese. Vrhl se tam na ní jako zběsilý. Líbal ji jak šílenec, a kdyby je nevyrušily děti, jistě by si ji znovu vzal.  Zamračil se na svůj odraz v okně. Vůbec se mu to nelíbilo.  Jeho pouto, znásobeno její přítomností, ho k ní táhlo stále více. Prostě ji nedokázal odolat. A při tom, se tak moc snažil. Tak moc, se bránil tomu, aby po ní toužil.  Nechtěl ji ukázat, že je to on, kdo je v její moci. Že to on, bez ní nedokáže žít. A trápilo ho, že on je poutem připoután, a ona nikoliv.  Od toho dne, se jí snažil vyhýbat. V kanceláři trávil dny, i noci. Zabral se zcela do své práce, jen aby na ni alespoň na chvíli, přestal myslet.  Ale ačkoliv se jí vyhýbal, stejně ji měl neustále pod kontrolou. Věděl, kdy jde spát a kdy vstává. Kdy se sprchuje. Kdy snídá a obě

  Katrin automaticky vykřikla. A ve chvíli, kdy jeho silné paže zabránily jejímu pádu, zalapala po dechu.  V první chvíli, se mu chtěla vysmeknout, ale když se podívala do jeho tváře, srdce se jí rozbušilo jako zběsilé.  Držel ji v náručí a díval se jí zpříma do očí. Držel ji jako pírko. Jako kdyby ani nic nevážila, a ani se nepohnul.  I on, zhluboka a ztěžka oddychoval. A s každou další vteřinou, se to ještě více stupňovalo.  Nathan na moment zavřel oči. Přemýšlel co dělat. Tak moc, po ní toužil. Vůně jejího těla, přímo drásala jeho smysly. Přes svou stále se stupňující frekvenci dechu, už pomalu ani neslyšel šustění listí na stromech. Jeho srdce bušilo jako zběsilé.  Miluje ho. Řekla to přeci. Ale může jí věřit? Hlavou mu prolétla myšlenka na bolest, kterou tak dlouho její ztrátou zažíval. Na bolest, která se nedala přirovnat k žádné fyzické bolesti. Kterou si ani ona sama, nedokáže představit. Nemůže, protože se k němu ještě nepřipoutala. Na rozdíl od něj.  To on, trpěl její ztrátou

  Katrin se s Nathy, už asi dvě hodiny procházely po lese.  Nathy spokojeně poskakovala okolo, a co chvíli nadšeně vykřikla, když našla další úlovek, v podobě hřibovitých hub.  Katrin ale nedokázala myslet na nic jiného, než na Nathana.  Po skoro tří hodinové jízdě, je zavezl do hlubokého lesa. Celou cestu, na ní nepromluvil jediné slovo. Jen křečovitě svíral volant a občas odpověděl, na nějakou všetečnou otázku dvojčat.  Když dorazily na místo, jen vzal Alexe za ruku a podíval se na ní.  „ Buďte opatrní. Ale nic vám zde nehrozí. Vrátíme se tak za dvě hodiny."  To bylo jediné, co od něj po třech hodinách slyšela. Chtělo se jí brečet. Vůbec nevěděla, co má dělat. Tak ráda, by mu řekla pravý důvod jejího odchodu, ale nemohla. Tak ráda, a třeba by pak obměkčila jeho srdce.  Najednou se mezi stromy, objevila malá střapatá, černá hlava.  „Maminko! Nathy! Já už umím lovit." Křičel nadšeně Alex. „Ulovil jsem zajíčka. Už umím běžet rychleji než on." Radostně ji skočil do náručí.

  „Maminko, já už to umím." Volal Alex, když vběhl do dveří, s Nathy v patách.  Oba dva se pověsily na Katrin, každý z jedné strany a dožadovaly se pozornosti.  „Tatínek mě to naučil. A říkal, že jsem šikovný." Pištěl, radostně poskakujíc.  Katrin musela přiznat, že už dlouho, neviděla svého syna takto šťastného. Byly doby, kdy měla strach, že o něj přijde.  Do očí se jí nahrnuly slzy. Vrátila se mu jeho čipernost, a dokonce i barva do bledých tváří. Bylo pravdou, že díky její nezkušenosti, ho málem zabila. A možná, i díky její lehkovážnosti.  Kolikrát si říkala, že by se alespoň kvůli němu měla vrátit. Kolikrát už byla rozhodnuta Nathanovy zavolat. A kolikrát pak třesoucí rukou, pokládala sluchátko.  „A mě začne cvičit také. Tatínek říkal, že se musím naučit proměňovat." Přidala se nadšeně Nathy.   „Já..., děkuji." Vykoktala Katrin, když oba odběhly do koupelny.  Na druhém konci místnosti stál Nathan, a celou dobu se na ně díval. Teprve když osaměli, se odvážila na

  Katrin otevřela oči. Venku už stálo slunce hodně vysoko.  Usnula večer vyčerpaná a příjemně unavená. Znala ten důvod. Už hodně dlouho, se nespojila se svým vlkem. A stejně dlouho, se z ní nekrmil.  Omámeně si sáhla na dvě malé ranky na krku, a pak její zrak sklouzl na prázdné místo vedle ní.  Tak jak ji večer pomiloval a odešel, už se nevrátil.  Vyskočila z postele a oblékla se do květovaných šatů, na ramínka. Ty měli děti nejraději. Už se nemohla dočkat, až je obejme. Tolik jí chyběli.  Vzpomněla si na ten hrozný pocit, když je jejich otec odvedl. Jistě, měl na to právo. Věděla to. Cítila jeho bolest. Zradu a zklamání, v jeho srdci. Cítila to všechno, a tak moc ji to trápilo.  Měla pocit, jako by jeho nitro, zahalila černá mlha. Byl opatrný. Ostražitý a podezřívavý. Pociťovala z něho touhu i vášeň, ale to co by tam chtěla tušit nejvíce, tam nebylo.  Polkla slzu a skryla tvář do dlaní. Nemohla uvěřit, že v něm zabila všechnu lásku, kterou k ní cítil. Miluje ho. To přeci musí vědět. N

  Katrin zalapala po dechu. Jen tak ležela, ale ještě se neodvážila otevřít oči.  Stále cítila jeho krev, na svém jazyku. Bylo to neskutečné. Neuvěřitelné. Celé tři roky, se jí zdálo znovu a znovu o tom, jak se z ní krmí.  Jednou jí řekl, že se ten pocit, dá přirovnat k orálnímu sexu. Měl pravdu, bylo to nádherné. Milovala, když se z ní krmil. Vzrušovalo ji to.  Celé její tělo, jako by se napojilo na to jeho, a splynulo v jedno. Nebála se. Věřila mu. Věděla, že by nikdy nepřekročil tu mez, za kterou  by ji mohl navždy ztratit.  Najednou ucítila horko jeho prstů, na své tváři. A hned po té, se postel zachvěla. Poznala, že seskočil z postele. Slyšela šustění látky. To jak si natahoval kalhoty.  Víčka držela stále pevně semknutá. Neodvážila se mu podívat do očí.  Vzal si ji. Miloval se s ní, ve své vlčí podobě. A i ona poznala, že to z jeho strany byla zoufalá touha vlka, po spojení se svou družkou více, nežli láska.  Cítila z něho odtažitost. A cítila i bolest, v jeho duši. Ale nejhorší

  Nathan se konečně odtáhl od jejího krku a zadýchaně se zadíval do její tváře. Vypadalo to, že ani nedýchá. Její bezvládné tělo leželo pod ním, jako hadrová panenka.  Nepřítomně ji pohladil po tváři. Tak moc ji miloval. Jeho vlčí pouto ho zavazovalo k tomu, že ji nepřestane milovat, co bude živ. Nikdy. I kdyby ho tisíckrát zradila, nikdy se jí nedokáže vzdát.  Už od prvního okamžiku, kdy ochutnal její krev věděl, že je navždy ztracen. Našel sice svoji družku. Svoji spřízněnou duši. A dokonce i cítil, že ho miluje, ale ještě stále k jejich úplnému spojení, chyběla jedna věc.  Katrin se do něj musí označit. Stejně tak, jako on do ní. Teprve potom, bude jejich spojení úplné.  Do té doby, jejich společenství, nikdy nepřijme Katrin, za jeho družku. A nikdy nesvolí, k jejich svatbě.  Navštívil sice Svrchované, s žádostí o výjimku, ale jejich odpověď, ho neuspokojila. Ale byl rozhodnut přistoupit na jakoukoliv jejich podmínku. Byl rozhodnut přistoupit na cokoliv, jen když bude moci být s ní.

  Místností se rozlehl, jejich společný výkřik, když Katrin zcela dosedla na Nathanův penis.  Zadýchaně se zadíval do její tváře. Oči měla do široka otevřené a ztěžka oddychovala. Byla na tom stejně, jako on. Cítil to. Cítil její vzrušení a touhu.  Hladově se vrhl na její ústa a rukama se ji snažil ulehčit, její snažení. Pohybovala se na jeho klíně nahoru a dolů a Nathan ji v tom zuřivě pomáhal. Hladově drtil její rty a tiskl ji k sobě tak, že sotva popadal dech.  „Můj bože. Pomoz mi!" Vydechl skoro nepříčetný vzrušením. Malý prostor vany, mu neposkytoval tolik rozmachu k tomu, aby si ji mohl zcela podmanit. Potřeboval ji vidět. Hladit. Líbat. Potřeboval si ji vzít, ve všech svých podobách. Popadl ji do náručí a přenesl se s ní do ložnice.  „Nemůžeš mě zastavit." Zašeptal, a zalehl její tělo svým. Vzepřel se na pažích a podíval se jí do očí.  „Tvůj vlk, po tobě tak touží, lásko. Toužím po tobě. Chci tě. Potřebuji tě." Cedil skrz zuby. Pak zvrátil hlavu a divoce přirazil.

  Nathan zavřel oči a zhluboka se nadechl. Její vůně, prosycená vůní pěny do koupele, byla omamná.  Zaťal nehty do dlaní, ve snaze alespoň na malou chvíli, odvrátit svou pozornost jiným směrem. Alespoň maličko uklidnit svého vlka v sobě.  Tak moc po ní toužil. Celé jeho tělo, bylo jako v jednom ohni. Každičký nerv v jeho těle pulsoval. Každičký kousek jeho kůže, se chvěl touhou. Vášní. Chtíčem. Potřeboval ji. Potřeboval ji tak moc, až to bolelo.  Celé jeho tělo bylo napjaté k prasknutí tak, že měl pocit, že už jen při pouhém doteku, se musí roztříštit na milion kusů. Jeho vlčí a upíří podstata, již zcela převálcovala tu lidskou. Zcela, a beze zbytku.  Nyní toužil jenom po jedné věci. Spářit se, se svou družkou. Vzít si ji. Konečně se v ní ztratit. Plenit její tělo tak dlouho, dokud nepadne únavou.  Konečně se zakousnout do její tepny na krku. Cítit znovu, chuť její krve na svém jazyku. Znovu se krmit na jejím těle. Zcela a beze zbytku, si ji podrobit.  „Nechci, aby ses mě bála." Z

  Nathan se zastavil před svým pokojem, a na malý moment zaváhal. Věděl, že tam je. Cítil její vůni.  Když se včera večer Katrin vrátila, úplně ho to sebralo. Ještě nikdy, se necítil tak na dně, jako ten večer.  Tak rád by ji obejmul. Políbil. Rád by se jí vrhl k nohám, ale nedokázal to.  Jeho srdce, přetékalo bolestí. Vrátila se kvůli dětem. Jenom kvůli nim.  Svou lásku a touhu, se snažil skrýt za předstíraný nezájem a lhostejnost.  Souhlasila s tím, že bude dodržovat jeho pravidla. Souhlasila, že bez jeho svolení, neopustí ona, ani jejich děti brány ranče. A dokonce souhlasila, že bude sdílet jeho ložnici.  Jenže teď si nebyl jistý, jestli tím neodsoudil sebe k trýznivému mučení více, nežli jí. Ale trval na tom. Jednou je jeho družka a matka jeho dětí, tak bude spát v jeho posteli.  Ihned po tom musel odejít. Zavřel se ve své kanceláři a celou noc a den pracoval, aby na ní alespoň na chvíli, přestal myslet.  Jenže jeho myšlenky, se stále ubíraly jiným směrem, nežli potřeboval. Nedoká