POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Nicholas si přivinul Isabelu do náručí. Leželi v posteli. Isabela spala, on ale nedokázal usnout.  Opravdu promilovali snad celou noc. Isabelin přístup, ho tak moc vzrušoval, že prostě stále neměl dost. A ani ona.  K jeho údivu, žádala stále víc a víc. A on ji to dal. Bral si ji jak, jen to bylo možné. Tak, jak to měl rád. A vypadalo to, že snad i Isabela.  On miloval tvrdý sex. Nespoutaný. Vášnivý. A jeho obavy, že tak křehké stvoření, něco takového nemůže přijmout, se po dnešní noci, zcela rozplynuly.  Podíval se na její nahé tělo. Všude po těle, měla drobné šrámy, od jeho bičíku, a její zadeček byl rudý a horký. I několik jelit, by se na něm našlo.   Usmál se pod vousy, a pohladil její prdelku. Nedokázal odolat a sklonil se k ní.  Rukama obejmul její půlky, a drobnými polibky, líbal její jemnou kůži na hýždích.  Isabela se náhle zachrula, a smyslně vystrčila zadeček ještě více.  „Dneska si opravdu nesedneš. Jak jsem slíbil," zašeptal vzrušeně do její kůže, stále ji líbajíc, „

  Isabela před ním utíkala, a jemu se to líbilo. Provokovala ho. Nakrucovala se, a jeho vzrušení, již bylo na samém vrcholu.  Nechal ji, ať si chvíli myslí, že má navrch, protože kdyby chtěl, měl by ji za pár okamžiků.  „Hraješ si s ohněm, lásko," zavrčel, „ty ještě stále nevíš, co dokážu."  Utíkala mezi stromy. Ztrácela se mu z dohledu, ale na rozdíl od něj, to tu neznala. Nebylo pro něj problém, ji zahnat do úzkých. Teprve když neměla úniku, se zastavila.  „Tak mi to předveď, Nicholasi. Předveď mi, co dokážeš," zamrkala na něj smyslně, „mám pocit, že se nemám čeho bát. Však kdybys chtěl, vzal sis mě již v té laguně."  Nicholasovi oči zajiskřili vzrušením, a vztekem zároveň.  „Tak ty chceš předvést, co dokážu?" vydechl těsně u jejího ucha, když ji přirazil ke stromu, „fajn! Jak chceš, miláčku. Řekla sis o to sama." Vyprskl. Surově ji popadl a přehodil si ji přes rameno.  Rychlím krokem, se vrátil k chatě. Aniž by ji pustil, vytáhl zpod postele kožený kufř

  Když Nicholas vyšel z koupelny, Isabela již spala. Natáhl si jen černé, pyžamové kalhoty, a lehl si vedle ní.  Nedokázal ale usnout. Pohled na ní, mu nedal spát. Byla nádherná, a v hlavě se mu neustále honily myšlenky na to, že měl pocit, že ho Isabela sváděla.  Zamračil se do stropu. Vůbec se jí to nepodobala a pak, zapřísahal se přeci, že ji nepodlehne.  „Nicholasi." Uslyšel najednou přidušený sten.  Isabela sebou zaházela a znovu se mu naskytl krásný výhled. Stále měla zavřené oči, jen mihotající se víčka očí, napovídala tomu, že se jí něco zdá.  „Nicholasi." Ozvalo se znovu, ale to již se mu srdce rozbušilo, jako o závod. Znovu sebou zaházela a přehodila jednu ruku, přes jeho nahou hruď. Neodvážil se snad ani dýchat. Však jeho kalhoty, se opět vzduly. Její blízká přítomnost. Vůně a dotek jejího těla na jeho, na něj působil tak, že jeho penis opět zareagoval.  S pravou rukou, položenou přes jeho tělo, se neustále vrtěla, až její ruka náhodou, zavadila o překážku.  Nichol

  Nicholas měl pocit, že ani nevnímá, co jí. Isabela připravila večeři, on se ale nedokázal pořádně soustředit ani na to, co má na talíři.  Její počínání, mu přišlo tak zvláštní. Cítil její postranní pohledy, ale přikládal je tomu, že on sám se zřejmě tváří, jak před zhroucením.  A ještě k tomu, se o něj sice nechtěně, ale i tak, několikrát otřela zadečkem, a jemu se ihned zvedl adrenalin v těle.  Když Isabela zaplula do koupelny, otevřel si notebook, a zkoušel se soustředit na práci. Nalil si skleničku whisky a láhev postavil na stůl. Cítil, že ještě jistě, bude potřeba.  Najednou se otevřely dveře od koupelny. Vzhlédl, když uslyšel klapnutí, a najednou měl pocit, že zapomněl dýchat.  Isabela vplula do místnosti, jakoby nic. Na sobě měla nejerotičtější noční košilku, jakou jí koupil. Byla bílá, sotva pod zadeček. Na ramínka, a živůtek, byl z bílé krajky.  Nahlas polkl. Zřejmě si vůbec neuvědomovala, jak moc vypadá svůdně.  Obrátila se k němu zády, směrem ke kuchyňské lince, a jala se

  „Bože, to je tak nádherné, Nicholasi." Vydechla Isabela, když ji zavedl k nádherné laguně.  „Nemusíš se bát. Vody je zde tak po prsa, až k tomu korálovému útesu. Za něj, se již nepouštěj, Isabelo."  Voda byla tak průzračná, že bylo vidět na dně koráli, vodní trávu a plovoucí ryby. Isabela si zde připadala, jako v pohádce.  I chata, kde, se ubytovali, byla nádherná. Malá, dřevěná chatička, celá ze dřeva. Jen o jedné místnosti s kuchyňkou, a koupelnou. Místnosti vévodila obrovská dřevěná postel a krb, v rohu pokoje. Jen co se ubytovali, Nicholas nahodil generátor a pak provedl Isabelu, po ostrově.  Byla evidentně nadšená, z toho místa, a musel si přiznat, že ho to moc těší. Miloval to tu. A když zde naposled Isabela odmítla zůstat, a ani se netvářila nijak nadšeně, byl zklamaný.  Chtěl ji ukázat něco, co je jenom jeho, kam nikdo jiný, nemá přístup..., jen ona, pakliže bude chtít, a ona odmítla. Proto nynější její nadšení, ho přímo fascinovalo.  „Půjdeme se vykoupat?" Zam

  Nicholas káravě povytáhl obočí, když se podíval na hromadu oblečení, které si Isabela připravila na cestu. „Isabelo, neletíme tam na měsíc," zamračil se, „myslel jsem tak tři, čtyři dny."  „Já ale všechno potřebuji, Nicholasi." Vedla si Isabela svou. Nicholas nakonec jen rezignovaně, pokrčil rameny.  Vlastně se divil sám sobě. Tak moc se snažil sám sebe přesvědčit, že již ji nemiluje, a nakonec sám, a dobrovolně, znovu strčí hlavu, do jámy lvové.  Když ale musel uznat, že to bylo tak lákavé. Představa, že s ní bude sám několik dní. Někde, kde ona nemá možnost úniku, ho tak lákala, že nedbal na varovný signál, svého srdce.  Když tam byli naposledy, nestačil ji ani celý ostrov ukázat. Byl malý, ale nádherný. Takový jeho únik, před realitou.  Trávíval tam někdy celé dny, o samotě. Úplně o samotě, i bez svých bodyguárdů.  Malý, a útulný dřevěný domek, vybavený vším, co potřeboval, bylo jediné obydlí, na ostrově. Jinak byl zcela pustý.  Písečná pláž, s průzračnou vodou tak

  Isabela doběhla do pokoje a zhroutila se na postel. Bylo jí do pláče. Jeho arogantní, sarkastický a jízlivý výraz, ji přímo drtil.  Přitom v noci, byl tak něžný. Chápaví. Bylo to tak dokonalé, že zadoufala, že snad...Utřela si slzy z obličeje.  Zadoufala, že ji snad odpustí? Ano! A to si nyní, tak moc přála, z celého srdce.  Již ji to všechno konečně došlo. A po té, co jí řekl, že její otec žije, si uvědomila krutou pravdu, byla to ona, kdo mu ubližoval. Ne naopak.  Ani rozhovor a Aishou, ji nedodal zrovna moc optimismu do žil.  „Isabelo. Nicholas má zlomené srdce. Bude trvat dlouho, než se zahojí. Budeš mu muset nyní ty, dokázat, jak moc ho miluješ. Aby uvěřil, že už se nemusí bát, ti dát tu svou."  Posadila se a pevně semkla rty. Fajn. Je to její vina, tak bude muset zatnout zuby a bojovat.  Miluje ho. Tím si již byla jistá. I přes to, že si myslela, že ho z celého srdce nenávidí, si uvědomila, že ho milovala celou tu dobu.  Oblékla si šortky a tílko a vyběhla ze dveří. Rozhod

  Nicholas se probudil. Venku se pomalu rozednívalo a Isabela ještě spala.  Hlavu měla položenou na jeho hrudi a jednu nohu přehozenou, přes jeho. Připomnělo mu to chvíle, kdy si myslel, že je šťastný. Kdy se ještě bláhově domníval, že ho může milovat.  Však ihned, po takovémto milování, jaké prožil dnešní noci, se druhý den sebrala, a odešla. Bez vysvětlení. Bez jediného slova, a neřekla mu ani, že čeká jeho dítě.  A kdyby si jí nenašel, jistě by tu takto neležela. Již nikdy. To vědomí, ho drtilo, jako mlýnský kámen.  Jedno bylo ale jisté, předsevzetí, které si tři měsíce vsugerovával, nevyšla. Stále ji miluje. A po dnešní noci, již věděl, že ji ani nedokáže odolat.  Cítil se jak pouhá loutka, v jejích rukou. Jako ubohý hmyz, který nedokáže odolat, vábení mucholapky.  Vztáhl ruku. Měl nutkání, ji pohladit. Hned ji ale stáhl zpět. Již nikdy, se od ní nenechá dostat tak hluboko. Až na dno, kde byl, když zmizela.  Však ten den, jeho srdce puklo. A ta bolest, se prohlubovala čím dál více,

  Vzepřel se na dlaních, a podíval se Isabele do očí. Stále neprotestovala. Nechal tedy své jízlivé poznámky stranou a zhluboka se nadechl.  Měl pocit, že i ona, po něm touží stejně, jako on. Ve tváři mu zacukalo. Jeho penis, byl napumpován k prasknutí.  Pocit, který cítil při tom, když se na ni díval, nedal se přirovnat k ničemu jinému, než totálnímu pomatení smyslů.  Jeho dech, třes těla, pohyby, už nedokázal kontrolovat. A když se na něj podívala s touhou v očích, vzdal svůj boj úplně.  Již ho nedokáže zastavit. Nemožné. I kdyby tisíckrát říkala, jak ho nenávidí, on již přestat nedokáže.  Vzal do každé ruky, jednu její nohu a prudce je roztáhl. Pak bez dalšího varování, na ní nalehl a divoce do ní vstoupil.  Zařval jako lev, když jeho penis dorazil až nadoraz. Ten pocit, nedokázal ani definovat. Začal se zběsile pohybovat. Vztekle. Rozzuřeně. Vášnivě. Horlivě přirážel, dokud s hlasitými výkřiky, nevyvrcholil, do jejího těla.  Chvíli zůstal tak. Dokud se jeho dech, nezačal pomalu ukl