POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Čas nyní pro Elisu, ubíhal velmi rychle.  Dny. Týdny. Ani si neuvědomila, že uběhly další, skoro tři měsíce.  Po boku svého muže, byla šťastná. Rodan se od ní prakticky nehnul. Snídal s ní. Obědval i večeřel. Bral ji na vyjížďky, i do lovecké chaty, hluboko v lesích. Na procházky. Učil jí střílet z luku, i z kuše. Byl s ní pořád.  A Elisa si jeho přítomnost, užívala plnými doušky. Líbilo se jí, když ji škádlil a žertoval s ní. Milovala to, jak se ji neustále láskyplně dotýkal, kdykoliv, to bylo jen možné.   I jejich milování, nabývalo na intenzitě, jakoby si podvědomě uvědomovali, že se blíží čas, jejího porodu.  A s ubíhajícím časem, se jeho tvář, zdála být víc, a více ustaranější.  „Kde je můj manžel, Martho?" Elisa se usmála na služebnou a rozhlédla se kolem.  Martha s Amélií prostíraly k večeři, ale ani jedna z nich, k ní nezvedla svou hlavu. „Martho?" zkusila to Elisa ještě jednou.  Najednou měla velice zvláštní pocit. Něco se dělo. Vzpomněla si, na Rodanovu zachmuřeno

  Rodan se vysoukal z pod jejího těla. Vzal na sebe černý háv, převázal ho v pase a pak přešel zamyšleně k oknu.  Dlouhou chvíli nic neříkal. Přemítal, jak jí vyjevit co má na srdci.  Však ještě nikdy, o tom s nikým nemluvil. Nikdy neměl takový strach z Kořiny kletby, jako teď.  Její kletba, odsoudila jeho, i celé království, k věčnému životu. K věčné tmě a beznaději. A postarala se o to, aby nebyl nikdy milován.  Aby nezažil ten nádherný cit, a tak nesmírnou touhu po milované osobě. A kdyby přeci jen..., musela mu do roka povít potomka.  Povzdechl si, a se smutným výrazem ve tváři, otočil se na Elisu. Ležela na posteli a sledovala ho toužebným pohledem. Milovala ho. Toužila po něm. Cítil to. Poznal její touhu, ale zároveň, měl nesmírný strach. Však Kořina kletba, ho odsoudila k tomu, aby každou, která se nezamiluje do krále, ale do pána z Coldwellu, zabil. Aby každou, která jen zapochybuje, o své lásce usmrtil.  Poprvé, za dlouhých devět století, se jeho žena, dožila druhého rána, po

  Slabý úsměv, objevil se na králově obličeji.  Zhluboka se nadechl, aby dostal své emoce pod kontrolu, a pak ji něžně pohladil po tváři. Přejel prstem po její lícní kosti a pokračoval níže, k jejímu krku.  Tak moc, po ní toužil. Nikdy po žádné ženě netoužil tolik, jako právě po ní.  Moc dobře, si byl vědom toho, že nadešel čas, aby ji vše vyjevil. Nejdříve ale potřeboval ulehčit svému tělu. Teprve posléze, snad, i své duši.  Vzal do dlaní, její dmoucí se ňadra a vzrušeně vydechl. Pokračoval pak níže, k jejímu zvětšujícímu se bříšku a pokorně ho pohladil.  „Ach, má paní. Jak moc, vás miluji." Zašeptal.  Ještě jednou ho pohladil, vzal ji do náručí a přenesl na postel. Chvíli se na ni jen díval, a kochal se její krásou. Její přítomností. Náklonností.  Poznal, že po něm touží, stejně jako on po ní. Jen zadoufal, že po té, co zví celou pravdu, její láska nepohasne. „Tak moc, tě potřebuji." Zašeptal a přikryl její tělo svým.  Vzepřel se na loktech, aby odlehčil tíhu svého těla a z