STÍNY NOCI 2 ČÁST
Dívka vystoupila z lesa a vysíleně padla na kolena. Když konečně uviděla hradní bránu, unaveně vydechla a rozhlédla se kolem. Obrovský hrad, obehnaný hradbami, uprostřed nepropustného lesa, vypadal zlověstně a strašidelně. D va dny, se tvrdohlavě plahočila houštinami, ale nechtěla si ani za nic přiznat porážku. Nikdy. Jednou babičce řekla, že se nevrátí dříve, než najde odpovědi na svoje otázky, tak to přece nevzdá hned na začátku. Její vizáž, také tomu značně odpovídala. Byla unavená, špinavá, ruce i nohy samí šrám, poškrábané od trní a větví, ale hlavně byla hladová. Hodně hladová. S nadějí se rozeběhla k bráně, která se před ní, se skřípotem otevřela. Zvláštní, pomyslila si, když vzala za velký kovový kruh na dveřích a několikrát zabouchala. Ještě, že nevěřím na strašidla. Těžké, dřevěné dveře se otevřely a shrbený stařec, si ji změřil pohledem. Vypadal, jako z jiného století. Jakoby zaspal dobu. Vůbec, to tu vypadá, jakoby se tu zastavil čas, prolétlo ji hlavou, když vstoup