POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Isabelo, přivádíš mne k zoufalství," vypravil ze sebe znovu, v dalším, zoufalém pokusu, „řekni, co mám udělat? Udělám cokoliv." V jeho tváři, při pohledu na ní, bylo tolik bolesti.  „Nic, Nicholasi! Nechci po tobě, již vůbec nic!" vyprskla, skoro nenávistně.  Nicholas znovu zavrávoral. Ještě jednou si přihnul z láhve, a ozvalo se, zaklepání na dveře.  „Co je, kruci!" zařval nasupeně a doklopýtal ke dveřím.  „Pane." Řekl Anton, a strčil do dveří, spoře oděnou dívku.  „Co to..." vydechl Nicholas. Chvíli mu trvalo, vzhledem k jeho indispozici, než mu došla celá situace.  Popadl dívku za ruku. Kopl do dveří a vhodil ji zády, na postel.  „Nenávidím, tě!" vykřikla Isabela.   „Já vím, zlato! Proto tady je..., ta děvka." Zamračil se. Ještě jednou si přihnul a odhodil lahev na zem.  „Tak to ze sebe stáhni!" Zavrčel. Dívka pochopila, a stáhla si kalhotky.  „Doufám, že tě nebude pohoršovat, mé počínání," zasyčel, rozepínajíc, si svůj poklopec.

  Když si po několika hodinách, divokého, vášnivého a nenasytného milování, přivinul Ethan Jennifer do náruče, láskyplně ji pohladil po tváři.  „Nemohu uvěřit tomu, že se to děje, Jennifer. Něco tak krásného, jsem ještě nezažil." zašeptal.  „Ani já ne, Ethane." Opět nedokázala zabránit tomu, aby její tvář, polil ruměnec.  „Miluji tu tvoji plachou stydlivost," usmál se, a zadíval se jí do očí, „znám již každý milimetr tvé kůže, a troufám si tvrdit, že i ty můj. Není kousek, který bych nepolíbil, a ty, se přesto červenáš."  Spokojeně a šťastně, si ji přivinul do náručí, a když mu položila hlavu na hruď, políbil ji do vlasů.  Usmíval se, a vlastně ani nevěděl proč. Připadalo mu, jako kdyby jeho mozek přepnul na jiný level.  Srdce mu bušilo. Krev se mu vařila v žilách. Tep divoce bušila, a jeho mysl, ovládla jen jedna, jediná myšlenka. Láska.  Ještě nikdy, se takto necítil. Zamiloval se. Přiznal si to s plným vědomím, a přitom se cítil tak moc šťasten. Ještě před několi

  Dívala se na něj, ale dlouho nic neřekla.  Nadechl se, jakoby chtěl něco říci, ale místo toho, jen znovu přejel prstem po její tváři. Neucukla. Dokonce snad ucítil, jak se pod jeho dotykem zachvěla. Dodalo mu to odvahy.  „Moc..., moc se mi to líbilo, Jennifer."  Jen sklopila zrak, a její tvář, zalila červeň. Vzal její bradu mezi své dva prsty a donutil ji, se mu podíval do očí.  „Byla to nejkrásnější noc, jakou jsem kdy zažil. Věř mi, že to říkám poprvé v životě, Jennifer. A potřebuji vědět, jak jsi na tom ty." Vydechl ta slova a zhluboka se nadechl.  Nadzdvihl obočí a trochu stiskl její bradu, aby si získal její pozornost. Srdce mu najednou bušilo do hrudi tak mocně, že měl strach, že mu musí vyskočit z hrudi.  „Já..., i moje." Zašeptala a byla to pravda.  Nebyla zrovna odbornice přes muže, ale jeptiška také nebyla.  Její zkušenosti, dali by se shrnout do tří mužů. Její dvě první lásky, byli ještě na škole žurnalistiky a poslední, její šéf, Greg Belord.  Ale ani jedno

  Když se Ethan probudil, venku se pomalu začínalo rozednívat.  Podíval se na dívku, ležící vedle něho. Jednu ruku, měla přehozenou přes jeho hruď a spokojeně oddychovala.  Po celém jeho těle, rozlil se velmi zvláštní pocit, který mu byl zcela neznámí. Bylo to snad poprvé, když se vedle dívky, se kterou se miloval, vzbudil.  Nikdy po tom netoužil. Nikdy to nepotřeboval, stačilo mu uspokojit své tělo, a to bylo vše.  A vlastně si až do okamžiku, než ji potkal, myslel, že z něho vojenská škola a válka, vytvořili nic necítící monstrum. Již ve svých dvanácti letech, nastoupil na vojenskou školu. Považoval za povinnost, vzhledem k tomu, že jím byl i jeho zesnulý otec.  A po té, ve svých osmnácti letech, byl vybrán, jako jeden z nejlepších, k vojenské pěchotní jednotce mariňáků.  Tvrdý výcvik, který následoval, vydržel jen málokdo. Zaměřoval se na jejich sílu, vytrvalost, houževnatost a fyzickou aktivitu.  Učili se vyrovnávat s neustálými stresy. Fungovat v extrémně, nepříznivých podmínkách.

  Ethan se od Jennifer udýchaně odpoutal. Aniž by pustil její tváře ze svých dlaní, zadíval se jí do očí. „Zastav mě." Vydechl.  Najednou měl pocit, že se mu dostává zoufale málo, vzduchu do plic. Opřel své čelo o její, a snažil se trochu nabít koncentrace.  Zhluboka oddychoval a srdce mu divoce bušilo. Už tak dlouho, necítil takovou touhu. Zda vůbec někdy.  Holky na jednu noc, které vrhali se jim na misích sami do náručí, byli zcela něco jiného. Ano. I tehdy, potřeboval ulevit svému tělu. A kdykoliv se dostali do města nebo vesnice, ženy se vojákům sami nabízeli.  A kdo, by řekl ne? Však byli žádoucí, a oni sakra, potřebovali, ze sebe dostat všechno to napětí, které se nastřádalo v bojích. Ale bylo to jiné. Cítil to. Tehdy si jen ulevil a šel dál. A nyní?  Nyní měl chuť ji držet v náručí. Hýčkat. Milovat. Ale hlavně, se vedle ní vzbudit.  Kolik dní, si říkal, že to není pravda. Že to musí být jen jisté mámení smyslů. Nepotřeboval to. Nechtěl to. Ale zjišťoval, že se mýlil.  Jen p

  Ethan se hnul směrem k posteli, ale jako kdyby si ve stejnou chvíli, i Ajka usmyslela totéž. Skočila na postel a vrhla se na Jennifer.  Začala ji olizovat, dorážet, tahat za deku tak dlouho, až Jennifer úplně zapomněla, že Ethan stojí nad ní, a pozoruje je.  „Už dost, Ajko." Smála se Jennifer a posadila se na posteli.  „Vyžaduje si pozornost. Zřejmě žárlí." Zašeptal Ethan, sedl si na postel a pohladil Ajku.  „To nevím proč. Nikdy to nedělala." Odvětila Jennifer a sklopila zrak. Pohled na něj, a tak blízko ní, jí rozbušil srdce.  „Psi velmi dobře, cítí jakoukoliv změnu," prohodil zamyšleně, „zřejmě, cítí změnu ve vašem chování."  „Změnu? Jste snad psycholog, či co?" Bylo to poprvé, co viděla na jeho tváři, přelétnout slabý úsměv. „To zrovna ne, ale rozumím jim."  „Vypadá to, že rozumíte všemu. Vyznáte se v horách, zbraních, rozumíte psům. Co jste vlastně zač, pane Ethane Daltone?"  Na moment se zarazil a zaváhal. Několik dlouhých vteřin, to vypa

  „Potřebujete pomoci?" vydechl Ethan, když ji přenesl ke kádi s vodou a postavil na zem.  Jen zatřásla hlavou a znovu zčervenala. Kruci! Zaznělo mu znovu v hlavě. Ta její stydlivá nevinnost, ho dostávala do stavu, do kterého neměl vůbec v úmyslu, se dostat. „Já..., děkuji. Myslím, že to zvládnu." Zašeptala a sklopila zrak.  „Fajn. Budu venku." Procedil mezi zuby po několika dlouhých vteřinách, kdy si uvědomil, že stojí bez hnutí, dívá se na ni, a ona rozpaky neví kam s očima.  Vztekle popadl bundu a čepici. Zapískal na Ronyho a vyběhl ze dveří.  Nejraději by se neviděl. Co se to s ním, kruci děje? Studený vzduch, mu jistě udělá dobře.  Popadl sekyru a zadíval se na hromadu dřeva. Nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu, napadlo ho. Stejně potřeboval, tu hromadu dřeva rozštípat.  Zuřivě se oháněl sekyrou a hromada dřeva, se pomalu tenčila. Tvrdá práce, rozproudila jeho krevní oběh, že pomalu začal odkládat svůj oděv. Odhodil bundu i čepici a stejně z něho lilo, jako kdyby

  Až do večera, nedostala Jennifer, z Ethana dalšího slova. Znovu ji přehlížel, jako kdyby byla vzduch.  I když se několikrát snažila navázat s ním rozhovor, vždy jen něco zavrčel, a dál ji s přehledem přehlížel.  „Je tak nesnesitelný." Zamumlala Ajce do ucha. Tak jen zakňučela, jakoby jí dávala za pravdu.  Hodila naštvaný pohled na jeho záda, ale i když se snažila se na něj nedívat, prostě to nešlo. Musela přiznat, že ještě podobného muže nepotkala.  Pozorovala ho, jak čistí svou loveckou pušku. Jak po té, vyběhl ven a přinesl plnou náruč dřeva. Jak brousí svou sekyru a nůž.  Pohyboval se po místnosti tak potichu, že co chvíli, se úplně lekla, když se vzápětí vynořil úplně na druhé straně.  Choval se vážně zvláštně. Jeho kamenná tvář, jako kdyby postrádala jakoukoliv mimiku. Ještě ho neviděla, ani maličko se usmát. Kdyby nevěděla co je zač, začala by se ho bát.  Nemohla tušit, že on cítil něco podobného. I on, byl z ní rozhozený.  Něco takového, se mu ještě nestalo. Vlastně si ne

  Jennifer se zachumlala do deky a přitulila se k Ajce, která si automaticky lehla vedle ní.  Zamračila se ke dveřím, za kterýma před chvílí, zmizel Ethan Dalton. Bylo to již skoro tři dny, co se nacházela v jeho srubu, ale nepokročila o moc více, než když sem přišla.  Ihned po snídani, se oblékl, a i se svým psem, zmizel kdesi, v té hrozné bouři.  Venku to vypadalo, jako kdyby měl přijít konec světa. Nikdy tolik sněhu neviděla. Zimomřivě si přitáhla deku až ke krku.  Její jediné oblečení, se sušilo nad krbem, a vlastně i dost pochybovala o tom, že by v tom hrozném počasí, mohl Ethan, její batoh najít.  Zoja měla pravdu. Její bratr, nebyl opravdu moc sdílný. A nevypadal zrovna moc nadšeně z toho, že se tu objevila.  Už nyní litovala toho, že se k něčemu takovému, propůjčila. Představa, že s ním zde bude zavřená několik dní, nebo snad měsíců, ji děsila.  Však byl nesnesitelný. Z jeho kamenné tváře, nedokázala vyčíst, jakoukoliv emoci. Mluvil stroze. Příkře a věcně, a již teď měla pocit,

  Příjemné teplo, rozlévající se po celém těle, a takový zvláštní, neznámí pocit, probudil Jennifer ze spánku. Bylo ji krásně teplo a zvláštní, ji neznámá vůně, omámila její smysly. A divná tíha na prsou.  Otevřela oči a zamrkala. Vůbec nechápala kde, a jak se sem dostala.  Vzhlédla, a rázem vykřikla. Vedle ní, ležel neznámí muž, a objímal ji paží.  Vystřelila do sedu, ale po té, co zjistila, že je zcela nahá, přitáhla si deku až ke krku.  „Co..., co tady děláte?" vykoktala a nahlas polkla.  Onen muž, si ji jenom změřil pohledem, a vysoukal se zpod deky.  Zalapala po dechu. Byl nahý. Rychle zavřela oči, hned je ale otevřela. Nikdy neviděla, krásnějšího chlapa.  Jeho vypracované a svalnaté tělo, na kterém nebyl, snad ani gram tuku, ji přivodila horkost do tváří. Vůbec to nevypadalo, že by pociťoval jakékoliv rozpaky. Úplně v klidu, si natáhl kalhoty a postavil se nad ní.  „To bych se měl spíše zeptat já, slečno. Kde jste se vzala tady, a v tuto dobu v horách?"  Jennifer do šir