POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Bianka zaváhala a zalapala po dechu. Jeho návrh, připadal ji nemravný. Ale hned vzápětí si uvědomila, že je to třeba jediná možnost, jak mu otevřít oči.  Musí zkusit vše. Však je to muž, se kterým se milovala již nesčetněkrát. Tolikrát, a ona by nyní cítila rozpaky? Však patří jí. Miluje ji. A nosí jeho dítě.  Jen němě přikývla.  „Dobrá. Zmiz, Riano!" řekl, a konečně se otočil na rozzuřenou Rianu.   „Ale pane..., neodhánějte mě. Však jste byl spokojen. Ona vám neposlouží, tak jako já. Nedokáže vyhovět vašim požadavkům."  „Ještě slovo, a nechám tě zavřít místo ní." Procedil skrz zuby a čekal, až zmizí za dveřmi.  Pak se otočil na dívku, postávající rozpačitě, u jeho postele. Byla tak křehká. A musel uznat, že velice krásná. Jeho pohled znovu sklouzl k jeho značce, na její hrudi.  To nevědomí, ho zcela vyvádělo z rovnováhy. Sevřel oči do úzké škvírky a zamyšleně se začal svlékat.  Odhodil stranou svou košili a sáhl na knoflík svých kalhot. Zvýšená frekvence jejího dechu,

  Dívka se přikrčila pod jeho pohledem, a urychleně zmizela za dveřmi. Bylo na ní vidět, že má strach, z jeho hněvu.  Dragan se otočil na Bianku, tisknoucí si kožešinu až ke krku.  „Předstup." Řekl přísným tónem a změřil si ji pohledem.  Bianka zaváhala, a rozhlédla se kolem. Svůj šat, nikde neviděla, a najednou se před ním tak strašně moc styděla za svou nahotu, že jen vyděšeně zatřásla hlavou.  „Já..., můj šat. Nemám svůj šat..." zašeptala, a ještě více se zahalila do přikrývky.  „Myslíš ten špinavý cár látky? Ten jsem spálil." Odfrkl si a přešel ke krbu.  Zamyšleně se zadíval do plamenů, a teprve po několika dlouhých vteřinách, se k ní otočil.  „Předstup, řekl jsem. Hned, nebo ti pomůžu." Díval se na ni, jak spustila nohy z postele a snažila se obmotat okolo sebe kožešinu.  „Asi mně nerozumíš! Předstup! Chci si prohlédnout tvé tělo. Chci tě vidět nahou." Zavrčel a udělal pár kroků jejím směrem.  Bianka se neochotně postavila před postel a sklopila zahanbeně

  Bianka popotáhla a utřela si mokrý obličej, plný slz.  Nevěděla jak dlouho, se již nacházela v oné místnosti bez oken, do které ji Morsus po té, co mu to Pán temnot nařídil, uvrhl.  Ovšem, její vyčerpanost. Hlad. Únava a chlad, nepůsobily na ni moc dobře. Byla prokřehlá. Hladová a unavená.  Najednou se se skřípotem otevřely dveře, a dovnitř vstoupil onen podivný tvor. Přistoupil až k ní a dloubl ji kopím, aby se přesvědčil, zda je ještě živa.  „Vstávej! Pán tě chce vidět!" zavrčel, a, zpod kapuce, se zaleskl pár zlověstných očí.  Bianka se vysíleně sesbírala ze země a vypotácela se dveřmi ven.  Vedl ji dlouhou chodbou, podél královského sálu a zastavil se na konci chodby. Zaklepal na těžké dubové dveře, a když se z vnitra ozval čísi hlas, nastrkal ji nevybíravě dovnitř.  Znovu ji dloubl kopím do žeber tak, až se neudržela na nohou a spadla na všechny čtyři.  Najednou se Bianka neodvážila zvednout hlavu. Sama nevěděla, zda je to vysílením, nebo strachem z toho, co ji zde čeká.  N