POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Povstaň, královno." Zašeptal Rodan, po několika dlouhých vteřinách ticha.  Díval se na klečící ženu pod sebou a hlavou mu proběhlo vše, co se v poslední době událo.  Bolest, kterou cítil, když její mrtvé tělo, sevřel ve svém náručí. Přes své kamenné srdce, neměl by pociťovat jakékoliv emoce. Tedy ani bolest, z její ztráty.  Ani touhu, která ovládla jeho tělo, když se jí dotkl. Neměl by cítit nic. Jen chlad a mrtvolnou nicotu, stravující jeho duši. A přesto, tomu tak nebylo. Jeho srdce, jakoby se s každým dalším pohledem, dotykem, a každou vzpomínkou na ní, probouzelo k životu.  Když se na něj podívala, opatrně vztáhl ruku a dotkl se její tváře. Ten letmí dotyk způsobil, jakoby jeho tělem, projelo tisíce jehel.  „Tedy..., miluješ mě?" vydechl, jakoby tomu stále nemohl uvěřit.  Zakroužil v její tváři. Všechno okolo, jakoby rázem zmizelo, a zbyli jen oni dva. Díval se jí do očí a přestal vnímat okolí. Čas. Realitu, i prostor. Ta touha, byla tak zničující, že si nedokázal pomo

  Edvard vykročil uličkou mezi lidmi. Nikdo se ani nepohnul. Nikdo neřekl jediného slova. Všichni čekali, co se bude dít.  Rodan přejel svou tvář na obrazu, skrytou za mlhou nevědomí.  „Myslel jsem si to," zaskřehotal pán z Bamberku, „královna selhala. Její láska, není ta, která nás dokáže vysvobodit."  V sále to zašumělo a začínali se ozývat hlasy nepokoje. Rodan si zhluboka povzdechl a bolestně zatřásl hlavou.  „Miluji, tuto ženu. Miluji ji více, než svůj život," otočil se směrem k přihlížejícím, „a kdokoliv má slova zpochybní, bude mít co dělat se mnou!" Jeho hlas zahřměl sálem, jako varovné předzvěstí.  Ještě jednou se nadechl, a po té, se chytl za srdce. Tupé bodnutí, projelo celým jeho tělem. S obavami, se podíval z okna. První hvězda na nebi, právě vyšla, a jeho srdce, zkamenělo.  Pevně semkl rty, do úzké linky a zprudka vydechl. Celé jeho tělo se napnulo, a když po té vzhlédl, jeho oči plály, jako dva uhlíky.  Několik lidí, ustrašeně ustoupilo. Všem právě do