POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „ Tak dost!“ naštvaně jsem vyskočila z pohovky a vzdorovitě se postavila proti němu.  „Myslím, že ti do do toho nic není Carle.“ Ve stejném okamžiku stál u mě a chytil mě pod krkem.  „ Mýlíš se, jsem v tom namočenej, až po okraj.  A jestli mne můj sluch neklame a má teorie je správná,tak během chvíle...“  V tom se rozlítly dveře, vytrhly se z pantů a z velkým lomozem dopadly na protější stranu místnosti. Do srubu se vřítila postava takovou rychlostí, že jsem nestačila postřehnout kdo je to.  Najednou mne něčí paže popadly a přenesly na druhou stranu místnosti. Srdce mi začalo divoce tlouci jako o závod. Jako kdyby mi to teprve všechno docházelo, se mi podlomily kolena. Viděla jsem dvě postavy které se pohybovaly tak rychle, že jsem postřehla jen dvě šedé šmouhy.  „Sakra!“ ozvalo se pokojem a ve stejném okamžiku jsem slyšela křupnutí kostí. Jedna postava se sesunula k zemi a druhá se přenesla ke mně.  „Damone.“ vydechla jsem ještě dříve,než jsem ho poznala.  „Co to sakra zase vyvádíš

  „ Jsem sám zvědavý, který z nich se tu objeví první.“  řekl ten chlap a spokojeně se usadil do křesla u krbu.  Ustrašeně jsem se posadila na pohovku pod oknem a dívala se na něj. Nevypadal vůbec jako nějaký zločinec ,ani jako únosce, a už vůbec jako upír.  Ale zcela jistě byl. Pohyboval se stejně rychle jako Damon a vůbec tomu nasvědčovalo i to, že jsem měla pocit, jako by mi četl myšlenky. „Nemusíš se bát kočičko.“ řekl zadumaně a zkoumavě mě přejížděl pohledem. „Přemýšlím o tom, čím jsi dokázala oba tak zblbnout.“  Vytřeštěně jsem se na něj podívala. On my snad četl myšlenky.  „Správně..“ zašklebil se na mě.  „Četl jsem v tobě jako v knize. Vůbec jsi mě v tom baru nevnímala, takže mi to nedalo ani velkou práci.“ Hodila jsem na něj naštvaný pohled.   „ Co po mě chcete? Proč jste mne unesl? Kdo jste sakra? A co vám je vůbec do toho?“ chrlila jsem ze sebe naštvaně a po tvářích se mi začaly kutálet slzy. „ No..,neměl jsem to v plánu, ale nemohl jsem odolat .“ Změřil si mne od hlavy až

  Jsem zbabělec. Mrzutě jsem do sebe kopla už třetí skleničku čehosi, co objednal muž, který si ke mně asi před hodinou přisedl. Oplatila jsem mu úsměvem, ale vůbec jsem si nevšímala, co říká. Dívala jsem se na něj, ale viděla jsem jen jeho otevírající se ústa a gestikulující ruce, jak mi něco vypráví.   Vůbec jsem ho nevnímala, protože jediné na co jsem dokázala myslet, byli ti dva.  Kterého vlastně miluji?   Sakra. Kterého...,bylo mi to jasné. A sama sebe, jsem za to nenáviděla. Už to jsou tři dny, co jsem vypadla z Mystic Falls. Usídlila jsem se v chatě u jezera a přemýšlela o tom,co vlastně chci.  I když,na jednu stranu mě bylo jasné, co chci. Ale tolik jsem se tomu bránila.   Vzpomněla jsem si, jak jsem den před odjezdem přijela do penzionu.  Chtěla jsem mluvit s Damonem,ale když jsem z poza dveří vyslechla jeho rozhovor se Stefanem, utekla jsem jak malá holka.  „Našli tři mrtvá těla Damone ,nevíš o tom něco?“  Slyšela jsem rozzlobený Stefanův hlas.  „Jenom tři bratříčku? Zřejmě š

  Jsem zbabělec.  Srab ,zoufalec a zbabělec.  Už několik dní, jsem se schovávala před světem a před oběma bratry ve svém pokoji.  Co jsem to udělala?  Co jsem to provedla?  Já jsem opravdu nemožná.  Další záchvat pláče otřásl mým tělem.  Stále jsem viděla před sebou jeho oči.  Ty oči plné zrady .Smutku .Bolesti a rozčarování.  Bože!  Miluji ho přeci ne?!   Zamilovala jsem se do bratra svého kluka, a i když jsem si to uvědomovala, nedokázala jsem to přiznat nahlas . A přitom stačilo tak málo.  Jenom mu vyvrátit jeho hypotézu, že mě Damon jistě musel ovlivnit.  Ano.  Jsem zbabělec, protože, když se Stefan probral, chvíli po tom, co mu Damon zlomil vaz...,první otázka vedla na mou osobu.   „Ovlivnil tě?“.  A i když si na ní vzápětí sám odpověděl.  Že zcela jistě. Že dobrovolně,  bych se přeci s Damonem nikdy nelíbala.  Že dobrovolně, bych se s ním nechtěla nikdy milovat....,já mu to nevyvrátila.  Jen jsem tam stála, neschopna pohybu, ani jakékoli myšlenky.  Stefan si otázku položil.  Sám

  Přestala jsem myslet.  Přestala jsem uvažovat.  Jediné co jsem chtěla, bylo být s ním.  Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči.  Bylo mi jedno, kam mě odnese. Hlavně ,že jsem s ním.  S ním!   Teprve když mne postavil na zem, jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem.  Jsme v penzionu?  Bože!  Co když přijde Stefan? Prolétlo mi hlavou a vyděšeně jsem se na něj podívala.   Vypadalo to, jako kdyby poznal,na co myslím.  Přimhouřil oči a přiblížil se ke mně.   „Tohle je i můj domov Eleno!  Takže, jestli chceš být se mnou...“.  Zakroužil očima v mé tváři.   „Nehodlám se schovávat!“.  HlasItě jsem polkla, když přiblížil ruku k mé tváři a zastrčil mi pramínek vlasů,za ucho.   „Chceš mě Eleno?“.  Zašeptal a já cítila,jak mě polívá horko.  Samozřejmě.  Chci!  Chci...,a tolik, že to nemohu vypovědět. Po ničem jiném ani netoužím.  Po ničem jiném ,než být s ním. Aby mě objímal. Aby hladil. Aby mě miloval. Miloval?  Bože!  Ano, toužím po něm.  Toužím!   Zavřela jsem oči a vydechla.  Unav

  Nebyla jsem schopna se hnout.  Třásla jsem se po celém těle a dívala se na něj, pomalu s otevřenou pusou.  Chvíly ještě stál a vypadalo to,jako by se snažil uklidnit.  Zhluboka oddychoval a zuřivost z jeho tváře pomalu odcházela...,ale,když se svou rychlostí přemístil ke mně a přiklekl, vztek v ní byl stále.   „Co tě to kruci, napadlo?!“.  Zavrčel a změřil si mě pohledem, jako by chtěl zkontrolovat, zda jsem v pořádku.   „Víš co by se mohlo stát, kdybych nepřišel?!  A proč tě sakra, můj skvělí bratříček nechal odejít?!“. Vypadal vážně hodně naštvaně.   Jeho upíří tvář zmizela, ale nevypadal o nic méně děsivěji.  Krev na jeho tváři mu dodávala nebezpečný, zlí a děsivý výraz.   Najednou jsem se cítila provinile a styděla jsem se. Cítila jsem jak červenám...,ale nebyla jsem schopna odtrhnout od něho oči.  Fascinovaně jsem vztáhla ruku a prstem začala stírat krev z jeho brady.  Několikrát se zhluboka nadechl,ale nepohnul se.  Očima zakroužil v mé tváři a povzdechl si.   „Děsím tě?“.  Zaš

  Vůbec se mi nikam nechtělo.  Nejraději bych seděla doma a litovala se.  Stále jsem měla před očima, ten Damonův výraz.  Ten výraz ,když viděl, jak se se Stefanem líbám .Bože!  Půlku noci jsem proplakala a druhou půlku se prolitovala.  Proč jsem něco neudělala? Proč?  Proč jsem nechala Stefana, ať mě líbá?  Proč jsem mu slíbila, že s ním dnes půjdu do Grilu?  Jsem hloupá a zbabělá.   I když chtěl Stefan,abych zůstala u něj...,vymluvila jsem se. Nemohla jsem tam zůstat.  Nemohla jsem být v posteli s jedním...,když toužím po tom druhém.  Oblékla jsem si halenku a sukni a okolo krku si uvázala hedvábný šátek.  Ještě štěstí, že jsem ho dostala od Stefana.  I když už bylo pozdě večer ,bylo teplo a takhle jsem měla alespoň výmluvu. Ale musela jsem ho mít, stopy po Damonových zubech na mém krku, byli velice...,velice patrné.   Tak fajn. To zvládnu, říkala jsem si. A  zvládnu i to dnešní rande. Však mám přeci Stefana ráda.  Miluji ho nebo né?  Určitě ano. Je to jenom poblouznění. Říkala jsem

  „Tak. Teď už nemáš důvod žárlit lásko.“.  Řekl zadýchaně a podíval se mi do očí. Zůstala jsem stát jak přimrazená.  Nebyla jsem schopna se hnout.  Nebyla jsem schopna, jediného pohybu.  Dívala jsem se na něj.  Stál, zhluboka oddychoval, z úst mu odkapávala krev a očima zkoumal mou tvář.   Vypadalo to, jako by čekal.  Jako by čekal...,co udělám. Jestli uteču. Začnu křičet. Nadávat.  Jakoby čekal...,že se budu bát.   Chytla jsem se stěny za sebou a začala zhluboka oddychovat.  Asi bych měla něco udělat. Asi bych měla něco říci, ale nemohla jsem. Dívala jsem se na něj, ale neviděla jsem zvíře.  Neviděla jsem vraha...,který právě zabil nevinnou dívku.  Viděla jsem jeho.  Viděla jsem muže po kterém tolik, tolik toužím.  Sama jsem to nechápala.  Zalapala jsem po dechu a opřela hlavu o stěnu. Byla jsem zmatená.  Přeci..., tohle by mi mělo vadit. Tohle bych měla soudit.  Ale já ho nesoudila, prostě jsem to nedokázala.   Když jsem se znovu podívala do jeho tváře, srdce se mi rozbušilo, jak na

  Otočila jsem se na posteli.  Né. Jeremy.  Zabiju tě!   Vzbudila mě hlasitá hudba. Sakra. Myslela jsem si, že si přispím,a....  Kruci!  Vystřelila jsem do sedu.   Nebyla jsem doma.  Byla jsem přeci u Stefana v pokoji. Původně jsem zde vůbec nechtěla zůstat...,ale nakonec jsem to vlastně udělala naschvál.  Ano, naschvál.  Když mne totiž Stefan přemlouval ať tu zůstanu,nechtěla jsem. Zkrátka, poslední dobou nějak nemám chuť, se s ním milovat.   No jasně...,když jsem tak blbá a toužím po jeho bratrovi.  Už jsem chtěla odejít...,když tu, se objevil ve dveřích Damon.  Nevím proč mě vždycky dokáže rozhodit už jen jeho pouhá přítomnost.  Proč mám vždy vztek ,když ho jen vidím.  Ale v tu chvíli, jsem si to rozmyslela .  Demonstrativně...,tak aby to velmi dobře viděl...,jsem se vrhla na Stefana a začala ho vášnivě líbat.  A pak na truc...,jsem zůstala u Stefana.   Co se tu děje kruci.  Damon zase pořádá nějaký večírek?  Popadl mě strašný vztek.  Stefan brzo ráno odjel. Měl teď nějaké problémy