V ZAJETÍ STÍNŮ 18 ČÁST
„Poradím si sama! “ Vrhla jsem se ke dveřím. Byla jsem šílená strachy. Už ráno, když jsem se vzbudila, a zjistila jsem, že Kol s Finem jsou pryč, a s nimi i Damon, dostala jsem strach. Skoro do oběda, jsem statečně odolávala. Namlouvala jsem si, že mi to je vlastně úplně jedno kde jsou, a co tam dělají. Že mi je vlastně úplně fuk, jestli se mu něco stane. Vždyť ho přeci nesnáším. Je mi protivný. Je to cvok. Blázen. Ale s ubíhajícím časem, jsem byla nervóznější a nervóznější. Co když, mu zase něco udělají? Vždyť, včera se chovali jako šílenci. Vzpomněla jsem si na bolestmi staženou Damonovu tvář a popadla jsem telefon. Několikrát jsem volala Klausovi a Elejahovi a asi stokrát Rebece. Nadávala jsem, vyhrožovala, škemrala a nakonec jsem je i prosila, ať se vrátí domů. Nic. Klaus mě nechtěl vyslyšet. Dokonce ani Rebeka. To jsem si myslela, že je moje kamarádka. Houby. Byla jsem už zoufalá obavami o něj. A i když, jsem sama sebe urputně přesvědčovala, že na tom nezáleží. Že mi to