POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Nicholas přišel do pokoje. Byl tak unavený, že sotva držel oči otevřené.  Zamyšleně se začal svlékat. Potřeboval sprchu, a pak se jen konečně, pořádně vyspat.  Isabela spala, tak doufal, že se ani nevzbudí. Neměl zrovna teď chuť, ani náladu, se s ní dohadovat.  Lehl si do postele, obrátil se zády k ní, a skoro ihned, usnul vytouženým spánkem.  Když se probudil, Isabela již tam nebyla. Bylo skoro před polednem, a to pro něj nebylo běžné. Ale čtyřdenní deficit spánku, si vyžádal své.  Rozčileně, si promnul čelo. Jeho tělo, se zřejmě i v podvědomí spánku, naladilo na její přítomnost, a probudilo se k životu.  Vztekle nakráčel do sprchy, a nechal stékat studenu vodu, po svojí kůži. Jen doufal, že si toho Isabela nevšimla. Něco takového, bylo jistě zcela normální, zvlášť v přítomnosti milované osoby, ona by ale něco takového, nemusela pochopit.  A měl pravdu. Již když scházel ze schodů dolů a zavazoval si kravatu, zpražila ho Isabela nenávistným pohledem.  „Nebudu s tebou spát v jedné pos

  „Nenávidím tě!" vykřikla Isabela a zhroutila se v slzách, k jeho nohám.  Nicholas stál nad ní, a srdce mu bušilo, jako o závod. Jeho kamenná tvář, nevykazovala žádných známek soucitu. Ale jeho srdce krvácelo.  „Odnes ji do postele, Kiefere." Zašeptal po chvíli, a když ji Kiefer vzal do náručí, otočil se k baru a nalil si skleničku.  Věděl, že nastávající dny, budou těžké. Velmi těžké. Její nenávist k němu, a odpor, se jistě ještě prohloubí, a on nesmí povolit. Nesmí na sobě dát znát, jakýkoliv náznak citu, k ní.  Rozhodl se, že ji udrží při životě, ať to stojí, co to stojí. A to znamenalo jediné. Kiwo Genkei, si musí být jistý, že je pro něj pouhou hračkou. Rozmarem. Chtíčem. Něčím, co může pro své postavení mít, a pro své potěšení, si ji hodlá udržet.  Pro japonskou mafii, bylo sice manželství nutností, ale jejich ženy, neměli žádná práva, na svůj život. Na ostatní ženy, se dívali, jako na svůj majetek a sexuální hračky, k jejich potěšení.  Nebylo ani výjimkou, že samotní

  Nicholas s Kieferem, vstoupily do dveří. Bylo to již na druhý den, a služebná, zrovna připravovala stůl na večeři.  Ralph Walsh, a jeho žena, byli v bezpečí. Prozatím. Nicholasova mocná chapadla, sahala daleko. Nebyl pro něj problém, ukrýt Ralpha tak, aby ho nikdo nenašel.  Nyní ovšem, měla přijít chvíle, ještě o mnoho horší. Musel Isabele říci, že jejího otce zabil. A že se za pár dní, stane se jeho ženou.  Nebylo by totiž dobré, kdyby věděla pravdu. Mafie, se jen tak oklamat nedá. A bylo důležité, aby ona, si myslela, že je opravdu mrtev. Byla by v nebezpečí, kdyby znala pravdu, a to nemohl připustit.  Bylo to již skoro čtvrtý den, co se pořádně nevyspal. Cítil se unavený, a k smrti vyčerpaný.  Přešel k baru a nalil si skleničku. Potřeboval ji. To co ho nyní čekalo, bylo horší, jak cokoliv, jiného.  Aisha úlevně objala Kiefera, když ji vysvětlil celou situaci, a pak se slzami v očích, objala svého bratra.  Nechal se. Tak moc, najednou potřeboval cítit, že ho někdo, kdokoliv, miluje

  Nicholas zamířil hlaveň pistole, ke spánku, Ralpha Walshe.  Nikdy, nezdáli se Ralphovi, ani Kieferovi, vteřiny tak dlouhé, jako nyní.  Nicholas neměl na vybranou. Musel to udělat, ale po prvé v životě zaváhal.  Ralph, se sklopenou hlavou, se ani nehnul. A Kiefer, dívajíc se na svého bosse, si nyní uvědomil, jak vroucně, tento mocný muž, jeho sestru miluje.  Však nikdy neváhá. Nikdy. Zabíjení, je pro něj denní chléb. Něco, s čím se musel naučit žít. Bez mrknutí oka, dokázal odpravit své nepřátele, tak již to pouhé jeho zaváhání, zmáčknout spoušť, znamenalo příliš.  „Vím, že nemáš na vybranou, Nicholasi," vypravil ze sebe Ralph, aniž by zvedl svou hlavu, „udělej, co musíš. Zachraň moji dceru."  „Vždy si rozmysli, koho necháš žít. Ne, koho zabiješ," zašeptal náhle Nicholas, stále držíc hlaveň pistole, u Ralphovy hlavy, „toto mě učil můj otec. Byl to mocný muž. To on, mě naučil ctít rodinu. Dokázal mne vychovat tak, že i když vím, že jsem zatracenej zmetek, a třese se, pře

  Když přišel Kiefer, do Nicholasovy pracovny, stál Nicholas zády k němu, a díval se zamyšleně z okna. Nic neřekl, i když si musel být vědom, jeho přítomností.  Kiefer se postavil, a čekal. Věděl, jaké dilema, se v Nicholasovi odehrává. Jemu byla jasná, celá situace. Neměl to lehké. Musel se rozhodnout, a neměl na to, moc času.  Nepsané zákony, které v mafii panovaly, byli neúprosné. Věděl, že by pro Nicholase bylo jednodušší, Isabelu nemilovat. Takhle měl svázané ruce láskou k ní.  I Kieferovi, srdce bušilo, jako o závod. Svého otce miloval, i když nikdy nesouhlasil s tím, jak Isabelu vychovával.  Snad si bláhově, v rodičovské lásce, ke své holčičce myslel, že uchrání-li ji, od krutého života mafie, součástí které, byl i on, že bude šťastná. Že nebude prožívat dětství ve strachu a napětí. Byla to chyba. Věděl to on, a věděla to i jeho matka, ta s tím ovšem, nedokázala nic udělat.  A věděl, i že jeho otec, s klidným srdcem příjme, Nicholasův rozsudek.  Najednou se Nicholas otočil. Jeho