POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Elisa se potichu vykradla ze svého pokoje.  Všichni spali. Dokonce i Matyáš, který se od ní, od chvíle kdy jeho král odjel, nehnul pomalu ani na krok.  Vyprovodil pána z Bamberku z hradu, dost nevybíravým způsobem. Nikdo jeho slovům nevěřil. Nikdo nechtěl riskovat dříve, nežli budou mluvit s králem.  Ale Elisina zoufalost a strach o to, že o něj přijde, byla silnější, než její poslušnost vůči němu.  Přesvědčila Amélii, povinovanou k ní přátelstvím a poslušností, a obě vyrazily z hradu, neznámo kam.  „Vůbec se mi to nelíbí, Eliso. Měli jsme zůstat. Král se bude zlobit," zašeptala ustrašeně Amélie a rozhlédla se kolem, „neříkala jsi, že by měla být někde tady, ona lovecká chata?"  „Ano, ale..." Elisa se najednou, chytla svého bříška.  Urputná bolest, projela celým jejím tělem. Vyděšeně se podívala na Amélii. Bylo to tu.  „Asi...asi budu rodit, Amélie." Vykřikla a zasténala bolestí.  Amélie přitáhla otěže svého koně a rozhlédla se kolem. Nehostinná krajina, jí připad

  Elisa se zastavila na kraji cesty, a zadívala se do dály. Právě v těch místech, naposledy spatřila svého muže, když přede dvěma měsíci odjel.  Přitáhla si dlouhý, huňatý kabát až ke krku a sepjala ruce na jejím bříšku. Již pomalu přicházel její čas. Čas porodu, králova potomka.  Stávala v těchto místech, každý den a s nadějí, vyhlížela jeho příchod.  Mráz jí již pomalu začínal zalézat pod kabát. Setřela jednu slzu z tváře a pomalu se rozešla zpátky k hradu.  Již ve dveřích, zaslechla Matyášův a Marthy hlas. S někým se dohadovali.  Nerozuměla, co říkají, ale tón jejich hlasu, nebyl vůbec přívětivý.  Opatrně vstoupila do pokoje. Matyáš a Edvard, stáli čelem k ní, proti nějakému muži a výraz jejich tváře, nevypovídal o tom, že onen muž, byl vítán.  Marha stála opodál, a když ji spatřila, přikryla si ústa rukou.  „Nejste tu vítán, pane z Bamberku. Odejděte, nebo budu muset použít násilí." Zahřměl zrovna Matyáš.  Elisa zděšením vykřikla. Pán z Bamberku? A zde? Nemohla tomu uvěřit.  Z