POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni.   Neměla jsem jinou možnost. Oblékla jsem si dlouhé, světle modré šaty, které až do pasu, těsně obepínaly mou hruď a pak v jemných vlnách splývaly až na zem.    „Jsi krásná.“ Řekla matka, když mi vysoko vyčesala vlasy a podívala se na mě.   Ale já si tím, nebyla tak jistá. Měla jsem pocit, jako kdyby byli přinejmenším o dvě čísla menší. Spadlá ramena a vypasovaný dekolt, spíše více odhalovaly, než zahalovaly. A tak vysoké podpatky, jsem měla na sobě snad poprvé v životě.    S nelibostí, jsem se nechala odvézt až před dům a pak s obavami vstoupila dovnitř.                       Ale hned ve dveřích, jsem zatoužila se otočit a utéct. Celá hala byla osvětlená. Všude plno světel. Lidí. Hudba. Cítila jsem se nesvá a ztracená. Měla jsem pocit, jako kdyby na mě všichni zíraly. Několikrát jsem se zkontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Jestli někde nekouká, co nemá a neustále jsem si přidržovala šaty, a

  Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni.  Jak krásné bylo žít v blažené nevědomosti. Byla jsem normální. Spokojená a šťastná a teď? Už celý týden študuji ten zpropadený zákoník a stále z něho nejsem dost moudrá. Já jsem si to nevybrala, kruci. Proč zrovna já, musím mít takovou smůlu.  Byl pátek odpoledne a pracovní týden uběhl celkem klidně. Až moc klidně, pomyslila jsem si, když jsem zaparkovala auto před domem.  Za celý týden jsem ani jednoho ze sourozenců Morleyových neviděla. Ne že by mi to zrovna vadilo, ale bylo to divné. Moc divné. Ani Lilith se neukázala a to už bylo na pováženou. Nu co. Zatřásla jsem hlavou ve snaze zahnat katastrofické scénáře a vběhla do domu. Byla jsem rozhodnuta si jít zaběhat a pak se až do pondělí zavřít v pokoji.                                                                „Danilo.“ Ozvalo se z kuchyně, ačkoli jsem se velmi neslyšně plížila po schodech do pokoje.                                          

  Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni.  Večeře proběhla celkem v klidu. Tak jsem tajně doufala, že moje utrpení brzy skončí a budu moci zalézt do pokoje, a už nikdy nevylézt. Ale to jsem se spletla. Vůbec to nevypadalo, že by se měli k odchodu. Naopak.  Alex se pustil do partičky šachů s mým otcem. Lilith probírala nejnovější módu s mojí matkou a Daniel jim všem, stačil zdárně sekundovat.  Sedla jsem si do křesla pod okno a přemýšlela o důvodu, jak se co nejrychleji vypařit. Už delší dobu jsem nevnímala Ronaldovo tlachání a pohroužila jsem se zcela do svých myšlenek.      „Kárle…, nebyl jsem si zcela jistý. Ale teď, už jsem.“  Ronaldův hlas prořízl ticho v místnosti. Všichni jsme se otočily jeho směrem. Držel v ruce zákoník Valvonů a díval se na otce.                                                                                      „Tohle tu není zcela náhodou, že?“ Chvíli bylo v místnosti takové ticho, že by bylo slyšet špendlík spa

  Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni.  Nepřítomně jsem se prohlížela v zrcadle. Stáhla jsem ze sebe už asi pátou halenku a praštila s ní na postel. To jsem si to pěkně zavařila. Nemohla jsem uvěřit tomu, že všichni tři sourozenci, dnes přijdou na večeři. Uběhl přesně týden, od mé trošku nechtěné návštěvy u nich v domě, ale měla jsem pocit, jako kdyby uběhl rok. S mým poklidným životem byl konec. Nejdříve si rodiče usmyslely, že k nim zajdou a přivítají nové sousedy a pak je k dovršení všeho, pozvaly na dnešní večeři.  Navlékla jsem si další kousek z mé garderoby a vyděšeně na sebe vytřeštila oči do zrcadla.                                                                   „Moc pěkné, sestřičko. Ale vzhledem k tomu, že u stolu bude povětšinou pánské osazenstvo, tak bych to moc neriskoval. Mohly by totiž přijít k úhoně.“    Mezi dveřmi stál Daniel a zubil se na mě.    „Klepal jsem, ale ty jsi tak zabraná do svých myšlenek…, jen jsem se c

  Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni. Byla sobota odpoledne, a ačkoli to vypadalo, že se venku schyluje k pořádné bouřce, rozhodla jsem se, že si půjdu zaběhat.  Musela jsem vypadnout na chvíli z domu, nebo bych svého povedeného bratříčka musela patrně zabít.  Od té chvíle, co se dozvěděl, že vlastně není jenom obyčejný člověk, s ním bylo k nevydržení. Když zjistil, že jeho schopnosti se naplno rozvinou ve chvíli, kdy potká svoji druhou polovičku, se naším domem začali procházet zástupy adeptek. Ale nejhorší bylo, že se snažil do toho zatáhnout i mě. Každou chvíli, jen tak mimochodem přivedl dalšího svého kamaráda, jakožto možného ženicha pro svou sestru.                                                               „Sakra! Sakra! Sakra!“  Zakřičela jsem do ticha, aby se mi ulevilo. Zastavila jsem se a rozhlédla se kolem. Běžela jsem už asi hodinu a v tom rozčilení, jsem přestala vnímat okolí. Podívala jsem se na oblohu. Vypadala oprav

    Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni.                                                                                                           Až do nedávna, jsem si myslela, že jsem vlastně vcelku normální a obyčejná holka.  Ani ne moc hubená. Ani ne moc chytrá, nebo hezká, zkrátka obyčejná. A docela mě to i vyhovovalo.  Úspěšně jsem se snažila dělat neviditelnou, a musím říci, že se mi to i dařilo. Byla jsem se svým klidným a spokojeným životem jeptišky, naprosto spokojená. Vždycky jsem si připadala trošku divná. Jiná, než ostatní holky. Kluci mě nezajímali, holčičí tlachání také ne a nejraději jsem se zdržovala doma, nebo v lese. A jediné mé povyražení, byl můj bratr. Mé otravné dvojče Daniel. Byli jsme spolu tak nějak zvláštně telepaticky propojeni. Musím přiznat, že třeba ve škole to mělo jisté výhody, ale jinak mi příšerně lezl na nervy. To jeho věčné pošťuchování a halekání. Ta jeho věčně dobrá nálada.  Ale všechno se změnilo