POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Obloha se ztemnila, a kraj začaly křižovat hromy a blesky. Na vysokém kopci, pod řadou zakrslých borovic, seděl nehybně jezdec na svém koni, a díval se dolů, do údolí. Strašlivá vichřice, ničila úrodu, blesky bily do chalup a velká voda, která se valila krajinou, ničila všechno, co ji přišlo do cesty.  Vypadalo to, jako kdyby přišel konec světa. Jako kdyby se blížil, soudný den. Ale výraz, jeho tváře, nevypovídal o tom, že by ho trápil strach. Nebo snad obavy, o jeho poddané.  Jeho špičatý obličej, s pichlavýma očima, se usmíval. Dokonce to vypadalo, že se snad s potutelnou radostí, dívá na tu zkázu.  A když daleko na obzoru, spatřil to, na co tak dlouho čekal, zhluboka se zasmál. Konečně měl naději, že bude mít po dlouhých letech obav o svůj trůn, klid. Konečně měl naději, že se proroctví, staré Jadwigy nevyplní.  Ano. Znamení, které viděl daleko na obzoru, mu prozradilo, že se jeho bratr Dragan, spojil s dívkou, která měla být jeho zhoubou. Dívkou, modrých očí, se znamením kříže na

  „Ještě jednu." Darja ukázala na číšníka, a přisunula před něj, svou prázdnou skleničku. Už dvě hodiny seděla v baru, a docela úspěšně, se ji dařilo opít.  Potřebovala to. Chtěla alespoň na chvíli, myslet na něco jiného. Chtěla alespoň na chvíli, nemyslet vůbec. A ze svých bujarých dob věděla, že toto, je zaručený způsob. Jediný způsob, jak na něj alespoň na chvíli, nemyslet.  Ihned po tom, co se vrátila od Zorana domů, vyrazila do města. Našla nejzapadlejší špeluňku v okolí, a doufala, že ji zde její bratr hodně dlouho nenajde. Bylo ji jasné, že ji bude hledat.  Někdy ji vážně, lezl na nervy. Někdy byl horší, jak hlídací agentura. I když musela uznat, že nebýt jeho, nikdy by se ze Zoranova odmítnutí, nedostala. Měla vlastně jenom jeho. Byl její jediná rodina.  Mrzutě do sebe kopla další skleničku čehosi, co ji objednal muž, který si k ní, asi před hodinou přisedl. Oplatila mu úsměv, ale vůbec si nevšímala, co říká. Dívala se na něj, ale viděla jen otvírající, se ústa, a gestikul

  Darja zavřela oči. Srdce ji tlouklo rozrušením, jako splašené. Chybělo tak málo, a byl by se zakousl do její tepny na krku.  Zhluboka oddychovala, a se soucitem v očích, se dívala na muže, klečícího u jejích nohou. Najednou ucítila, ji známou vůni. Zavětřila a nastražila uši. „Zorane?!" Ozvalo se v ten moment, z vedlejší místnosti.  Vyděšeně se podívala ke dveřím. V tu chvíli, se mezi nimi objevil její bratr. Sledovala ho, jak s úsměvem vstoupil do dveří.  Výraz jeho tváře, se ale pomalu změnil. Když přejel očima celou místnost, na tváři se mu objevil výraz údivu, překvapení, a snad i konečného pochopení.  Podíval se na klečícího muže, sedícího v podrobené poloze, u nohou jeho sestry. A když spatřil bičík, ležící na zemi, jen zalapal po dechu, a s otázkou v očích, povytáhl obočí, na svou sestru.  Darja se vyděšeně podívala na svého bratra, a pak zpátky na Zorana. Ani se nepohnul. Stále seděl se klopenou hlavou. Dlaně položené na stehnech, a snad ani nedýchal.  „Počkám venku.&quo