SRDCE Z KAMENE 35 KAPITOLA
„Je něco, co bys měla vědět," zašeptal Rodan a přejel prstem po její tváři, „je toho tolik. A já se děsím dne, kdy tvé oči prozří, a ty odvrhneš mne s opovržením." Jeho prst putoval po její lícní kosti. Krku. Žlábku mezi prsy. Obkroužil naléhavě její bradavky a zamířil dolů, k jejímu pupíku. Elisa zaklonila hlavu a zavřela oči. „Nerozumím vám, pane. To přeci, nemůže se stát." Dýchala tak zhluboka, že sotva popadala dech. Vzrušení, které ovládlo její vědomí, i její tělo, bylo tak mocné, že zcela zatemnilo její mysl. „Ach, můj pane..." vysoukala ze sebe ztěžka. Jeho prsty, kroužící po její kůži, vyvolávaly v ní neskutečnou rozkoš a potřebu, být mu blíž a blíž. Omámeně se ho chytla okolo krku, ale kdyby ji nedržel pevně, jistě by se svezla znavena, k jeho nohám. „Toužím po vás, můj pane. Má mysl, i tělo, mluví stejnou řečí." Její oči zamžené touhou, se zabořily do těch jeho. Vzdala se mu. Oddala. Zcela, a beze zbytku, mu podlehla. Poznal to. „Nejsem