SRDCE Z KAMENE 66 KAPITOLA
Elisa osedlala svého koně, a vyjela do tmy. Rodan měl pravdu, měla by se vrátit. Již se tu necítila bezpečně, od té doby, co ji ti dva neznámí pobudové, přepadli u tůně. Ale musela s ním mluvit. Musela ho vidět, ještě dříve než se vrátí na hrad, protože si byla jistá, že ji po té, již nedovolí odejít. Řítila se temným lesem, neznámo kam. Hnala svého koně stále vpřed, a co chvíli, se zastavila a zmateně se rozhlédla kolem. Temný les, ji připadal všude tak stejný. Strašidelný a nehostinný. A když se po několika hodinách bloudění, a marného hledání, zastavila na prašném rozcestí, unaveně seskočila z koně. „Zřejmě jste zabloudila, nemám pravdu?" ozvalo se za ní, a ona se ustrašeně otočila. Ten hlas, ji byl povědomí. „Pán z Bamberku?" vydechla. „Zcela správně, královno." Ze stínu stromů, vyjeli tři jezdci na koních. Jeden z nich, pobídl svého koně, a zastavil se několik metrů od ní. „Řekl bych, že je velmi neuvážené, se pohybovat sama, takto daleko od hradu."