POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Diana protáhla svoje unavené tělo a podívala se na hordy knih před sebou. Už čtrnáct dní se probírala hradní knihovnou, ale zatím se nedobrala kýženého výsledku. Nikdy neviděla tolik knih, starých děl, rukopisů, map a svitků pohromadě. Připadala si, jak v Jiříkově vidění. Nemohla uvěřit, že se tolik starých a vzácných děl, může skrývat tady, na opuštěném hradě, na konci světa.  „Kruci, musím sehnat nějaký kysličník.“ Sykla. Strčila si prst do pusy a podívala se na rezavý hřeb, trčící ze stolu. To mi tak ještě scházelo. Omotala si palec kapesníkem a vyhlédla z okna. Beztak, už je jistě čas na večeři. Její žaludek se náležitě hlásil o slovo.  „Snad se konečně sejdeme pohromadě u večeře. Stejně, je to divné.“ Neustále ji vrtalo hlavou, jak je možné, že s ní ještě ani jednou nevečeřeli. Že je ještě ani jednou, neviděla jíst ani pít. Za celou tu dobu ani jednou. Seběhla po schodech dolů a zamířila do jídelny. Všude bylo ticho, klid, jen oheň praskal v krbu, a za oknem zapadaly poslední pa

  Žijí mezi námi. Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla, i svou víru. Valvoni. „Chceš se se mnou pomilovat, lásko?“ Vydechl a v ten moment mně polilo horko.  Srdce se mi rozbušilo jako o závod a krev mi divoce pulsovala v žilách. Jednou rukou mně přinutil, abych se mu podívala do tváře.  Poznala jsem, že je na tom úplně stejně, jako já. Zhluboka a ztěžka oddychoval a jeho ruce, hladící mou tvář se třásly. Cítila jsem, jak se mé nitro chvěje. Jak každičký nerv a každá buňka v mém těle, touží po jediném. Po jeho dotecích. Polibcích. Po jeho těle. Zřejmě poznal mé rozpoložení, protože se bez dalšího varování se mnou sesunul do trávy a hladově se vrhl na má ústa.     „Nikdy se tě nevzdám, lásko.“ Zašeptal vzrušeně a pak mě jedním trhnutím zbavil šatů a vzápětí i kalhotek. Ležela jsem teď před ním nahá, rozechvělá a vzrušená.  Jeho oči i ruce bloudily hladově po mém těle. Zuřivě se vrhl na má ústa a pak v drobných polibcích pokračoval níž a níž. Všude, kde se mě dotkla jeho ruka,

  Žijí mezi námi. Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni. Zastavila jsem se na břehu jezera a zadívala se na odraz měsíce na hladině. Byla tichá, klidná noc. Nikde se nepohnul ani lísteček. Ani sebemenší vánek, nebo šustění listí neporušilo tuto idylku. Byla jsem ze všeho tak zmatená a unavená, že jsem potřebovala být chvíli sama a přemýšlet. Jak jsem jen na to všechno mohla zapomenout? Jak jsem vůbec, mohla na něco takového zapomenout.  Milovali jsme se? Vypadaly jsme tak šťastní. Ještě jsem toho chtěla tolik vědět. Tolik. Stále jsem měla před očima ten hrozný obraz, jak se Alex svíjí v bolestech na zemi. Hlavou mi projela prudká bolest a najednou, jako kdyby mi někdo rozsvítil v hlavě. Tady…, přesně tady jsme leželi a milovali se. Bože. Viděla jsem to zřetelně. Tak zřetelně a jasně, že jsem ucítila i touhu a vášeň, kterou jsem tenkrát prožívala.   „Danilo.“ Ozvalo se za mnou. Rozbušilo se mi srdce. Ten hlas bych poznala vždy a všude. Zavřela jsem oči, po

  Žijí mezi námi. Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni. Vůbec jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Honilo se mi v hlavě spoustu otázek, ale ani na jednu jsem si nedokázala reálně odpovědět. Všechno to bylo divné. Už od té doby, co nám rodiče daly tu knihu, mi připadalo, jako kdyby se všichni zbláznily. Nejdříve to jejich trvání na tom, že se musím odpoutat od Daniela. Pak ten Ronaldův výstup, když tu knihu u nás objevil.  A teď ten rozhovor Ronalda s Alexem.  Zatřásla jsem hlavou, abych zahnala chmurné myšlenky, které se mi uvelebily v hlavě. Alex říkal…, miluji ji. Miluji. Stále jsem to slyšela dokola. Neustále jsem se ptala sebe sama, a bála si dát odpověď.     Vůbec jsem nevnímala okolí. Kudy jedem. Kam a jak dlouho. Z letargie mne probralo, až když mne Lilith vytáhla z auta.  Rozhlédla jsem se kolem. Byly jsme u nějaké chaty na břehu jezera. Bylo to tu překrásné a romantické. Měla jsem pocit, jako kdybych to tu měla znát. Jako kdybych, tu už někdy