POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Poslední hvězda na nebi zhasla. I měsíc zmizel, a vůkol, rozprostřela se úplná tma.  Přišel den, jen slunce, schované za těžké, černé mraky, nevyšlo.  Rodan se v tu chvíli zastavil ve dveřích. Urputná bolest, jako vždy, projela celým, jeho tělem. Chytl se za hlavu a zaúpěl. Ta bolest, byla nesnesitelná. Však jako každý den, před jeho proměnou.  Zhluboka se nadechl. Jeho srdce, začalo bít.  Pomalu se otočil. Teprve nyní, si uvědomil, kde je. Lovecká chata v horách, kde miloval se s Elisou. Ta vzpomínka, projela mu srdcem, jako nůž.  Náhle jeho oči zabloudily, k posteli, a zalapal po dechu. Spala? Zoufale si to přál, ale mysl mu napovídala, že to není možné.  Přistoupil k jejímu lůžku, a z očí, se mu spustily slzy. Byla bílá, jako sníh. Nehybná.  Sesunul se k ní na postel a pohladil ji po tváři. Nemohl tomu uvěřit, žena, kterou tolik miloval, ležela před ním, bez známek života.  Opět nedokázal se, vzepřít svému prokletí. Zabil ji. To vědomí, rvalo jeho srdce na kusy.  Nedokázal si před

  Rodan se zamyšleně podíval na dívku, ležící na zemi.  Dívala se na něj, a v jejích očích bylo něco, co dříve nikdy nespatřil. Něha. Touha. Láska snad?  Zatřásl hlavou, aby si dokázal urovnat myšlenky. Však to bylo nemožné. Nemohla přeci milovat svého kata. A on, jejím katem byl.  Všechno v něm, mu velelo jediné. Ztrestat její hřích. Musel to udělat. Nedokázal ovládat své emoce, aby se vzepřel tomu, co je nutné.  „Tvým hříchem, je smyslnost. Cizoložství." Zašeptal.  Jen se na něj však podívala, a polkla slzu.  „Jestli tedy, je milovat hřích. Jestli je milování hříchem, vykonej svou povinnost." Zavřela oči, a zpod jejích řas, zkápla po její tváři slza.  Zaváhal. Jeho nitro, najednou zalil takový zvláštní pocit. Smutku? Obav? Pochyb? Nedokázal to blíže určit.  Ale povinnost, vložená, mu oním prokletím. Absence jeho emocí a nemožnost cítit cokoliv, mu velela, to udělat. Lehce se dotkl její kůže. Zatřásla se, a zavzdychala, ale ani na moment, neotevřela oči.  „Nebude to bolet.&q

  Elisa ztěžka polkla. Jeho prsty, na její tváři, studily jako led. Ale jeho dotyk, vyvolával v ní i přesto, nepředstavitelné vzrušení. Zavřela oči a vydechla.  Díval se na ní, a jeho rudé oči, jí propalovali pohledem. Vypadalo to však, jakoby si nedokázal pomoci. Jakoby zamrzl v pohybu.  Jemně, jenom konečky prstů, se dotýkal její líce a udiveně zkoumal její reakci.  Když pokračoval níže, na její krk, zvrátila hlavu, a zasténala. Její odezva ho udivila natolik, že si překvapeně odfrknul.  Však by se ho měla bát. Je její soudce i kat, ale místo toho cítí, zcela něco jiného. Něco, co ještě nikdy nezažil. Jeho dotek nevyvolal nikdy v žádném odsouzenci, takovou odezvu.  Zatřásl hlavou k odporu. Docela se mu to líbilo. Nedokázal to pochopit. Snad již jen ze zvědavosti, pokračoval o trochu níže a dotkl se jejího prsu.  Vykřikla, a její tělo se roztřáslo touhou. Zhluboka se nadechl a zvedl i druhou ruku.  Oběma dlaněmi, stiskl její ňadra. Oči se mu rozšířily v úžasu, když se mu skoro bezvlád