POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Já, a obalamutil? To bych si ani v nejmenším nedovolil, má královno. Však kdybyste sama nepochybovala o svém muži, mohla byste uvěřit?" Pán z Bamberku se zašklebil a otočil se směrem k přihlížejícímu davu.  „To ona, je vina. To kvůli ní, stále ještě tápete v temnotách. Celých devět století, se potýkáte s osudem, který nemůžete ovlivnit," otočil se k Elise, „žádám důkaz. Přesvědčte svůj lid o tom, že král, je jediný, koho jste kdy milovala. Dejte lidu naději!"  V sále to zašumělo. Pán z Bamberku svým slizkým jazykem, dokázal přesvědčit prostý lid o tom, že jediným viníkem jejich utrpení, je ona.  Ze všech stran, ozývaly se hlasy nesouhlasu a zloby. Několik přívrženců pána z Bamberku, pohnulo se směrem k nim.  Nenávist a zloba, kterou léty stále více přiživoval, se zračila na jejich tváři.  Pán z Bamberku, se spokojeným úšklebkem v jeho slizkém obličeji, sledoval svou práci. Bouřící se dav, který se každým okamžikem, hrozil vymknout kontrole.  Hučení, pískot a řev, stál

  „Můj Pane." Uklonila se Elisa a poklekla před svým králem.  Rodan se zhluboka nadechl. Opět neuposlechla jeho příkazů.   Slizký pohled pána z Bamberku, nasvědčoval tomu, že je s nastalou situací, nadmíru spokojen.  „Vstaňte, má paní. Vám nepřísluší, klečet před svým králem. I když nemohu říci, že bych byl spokojen s tím, jak neustále, porušujete mé příkazy." Zašeptal a přejel svou ženu pohledem.  Byla tak nádherná, a její pohled plný lásky, dával mu naději, že se pán z Bamberku, přeci jen mýlí.  Za každou cenu, ji chtěl ušetřit konfrontaci s ním. Strach o ní, byl silnější, jak jeho pud sebezáchovy.  „Má královno," uklonil se pán z Bamberku, „jsem potěšen, že jste nás poctila, svou přítomností. Ale je mou povinností, vám položit několik otázek." Přikrčil se pod přísným a zlověstným pohledem svého krále, ale ani obava z jeho hněvu, nezabránila mu pokračovat.  „Rád bych..., a mluvím zde i za váš lid, královno. Rád bych věděl, zda vaše city, k našemu králi, jsou upřím

  „Čeho si žádáš, pane z Bamberku?!" Pronesl Rodan přísným hlasem. Seděl na svém vysokém trůnu a vzhlížel dolů na svůj lid.  Přijímací sál hradu, byl plný lidí. Všichni se přišli přesvědčit o slovech pána z Bamberku, který hlásal trvalou zkázu, jejich království.  Přesvědčil dlouhodobě strádající lid o tom, že naděje v jejich spásu, pohasla. Že královna, není ta, která zajistí jim jejich spásu.  „Můj králi, jsem tvůj oddaný poddaný, a jistě je mým nevýsostným právem, se přesvědčit o tom, že vysvitla jakási naděje, na naše vykoupení." Slizce se usmál a přikrčil se, pod Rodanovým, rozzuřeným pohledem.  „Ty..., máš ještě tu drzost, předstoupit před svého krále?!" Zahromoval Rodan a naklonil se vpřed.  Pán z Bamberku, automaticky ustoupil krok stranou. Králova síla a moc, byla i pro něj, velkým soustem.  Velice dobře si byl vědom, že jediná možnost na to ho porazit, je zbavit se jeho královny. Jediné ženy, kterou kdy miloval.  Ani královy potomci, v podobě jeho dvou synů, ne