SRDCE Z KAMENE 69 KAPITOLA
„Měl bych..., měl bych jít." Vydechl ztěžka Rodan. Ale Elisa, jakoby ho snad ani neslyšela. Omámeně se dotkla jeho nahé hrudi, a z jejího hrdla, vydral se toužebný vzdech. Pomalými dotyky svých prstů, putovala po jeho kůži. Její oči, vyjadřovali vše, co cítila. Touhu. Lásku. Pokoru a obdiv. Milovala ho tolik, že ani na moment nezapochybovala, že by na jejich lásce, mohlo být něco špatného, nebo snad dokonce nebezpečného. Rodan se zhluboka nadechl. Ten jemný dotyk jejích prstů, vyvolával v něm nepředstavitelné pocity. „Eliso..., já..., ani nevíš, jak moc bych chtěl, ale..." Nenechala ho domluvit. Sklonila se k němu a přikryla jeho rty svými. Zasténal, ale odtáhl se na délku paží. „Je to..., je to nebezpečné. Každým okamžikem, nastane noc. Nemůžu to udělat." Zaúpěl a třesoucími prsty, se dotkl její tváře. „Ale jestli to neuděláš, zemřu i tak." Zašeptala, a jedna malá kapka, svezla se přes hradbu jejích řas. Vzala jeho dlaň do své a položila si ji na srdce.