POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Králova družina, je zpět! Král se vrátil!" ozývalo se z nádvoří.  Martha si jen ulehčeně oddychla. Pokaždé, když byl pryč, měla takový strach, i když věděla, že jemu není dáno, zemřít.  Ale to neznamenalo, že rány z boje a bolest, ho nemůžou zasáhnout. Vracíval se nesčetněkrát, zasažen ranami meče a bodci tolik, že měla strach, že jeho tělo, snad už nemůže vydržet více.  Vychovala ho, jako svého syna, a stejně tak, o něj měla i starost. A její obavy, se vyplnily, když se otevřely dveře, a on vstoupil dovnitř.  Jeho unavená tvář, napovídala tomu, že snad celé dva měsíce nespal. Jeho oděv i zbroj, byl zaprášený a špinavý. Jeho šat rozedrán ranami meče a potřísněn, zaschlou krví. Nebylo snad místa, na jeho těle, které by bylo bojem nezasažené.  „Můj králi, jsem tak ráda, že jste se vrátil." Vydechla Martha a zamrkala, aby zahnala slzy.  Rodan odepnul toulec s lukem, svůj pás s mečem a nechal je spadnout na zem.  „Já též, Martho," pokusil se o úsměv, ale ona poznala, že m

  Čas ubíhal.  Elisa se zkroušeně posadila na lavičku v zahradě.  Dny i noci, splývající v jednu pochmurnou černotu, zdáli se jí dlouhé a osamocené. Její nitro, den ode dne, víc a více, zaplavoval smutek a beznaděj.  Cítila se tak sama a opuštěná. Ztracená, v této bohem i lidmi zapomenuté zemi.  Od té doby, co se s králem milovala, se již neukázal. Nesnažil se jí vyhledat. A když se po té, dozvěděla, že i se svojí družinou opustil hrad, a odjel neznámo kam, smutkem a steskem chřadla den ode dne, víc a více.  Nechutnalo ji jíst. Nemohla spát. Myslela jen na něj, a celé noci proplakala.  Nepomohli prosby její služky Amélie. Ani výhružky, žádosti a modlitby Martiny.   „Eliso!" vykřikla Amélie, když ji konečně našla po dlouhém hledání v zahradě.  Její paní, byla pohublá a unavená. Vůbec se jí to nelíbilo. Nelíbil se jí samozřejmě ani způsob, jakým král opustil hrad a ani se nerozloučil, ale věřila Martiným slovům, že pro to měl dobrý důvod.  „Podívej se na sebe, Eliso. Již více jak dv

  „Martho. Amélie. Kde je král?" Elisa se přihnala do sálu, a se zoufalým výrazem ve tváři, se obrátila na obě ženy.  Ty jen rozpačitě pokrčily rameny, ale jejich uhýbavý pohled ji usvědčil v tom, že ví více, než ji jsou ochotny sdělit.  Když se ráno probudila ve své posteli, po noci plné vášně a touhy, nebyl tam.  Celou noc, se s ní miloval, a ona byla v tu chvíli, tak moc šťastná. I přes svou nezkušenost, poznala, že jeho touha se jí dotýkat a čistá a syrová radost a vášeň z její odezvy, byla i pro něj více, než si dokázal přiznat a představit.  Bral si ji zoufale a naléhavě. S takovou pokorou a neskrývaným překvapením nad tím, že i ona, po něm touží stejně, jako on po ní.  I ona, poznala, že stále nedokáže uvěřit tomu, že se jí zdá krásným, když omámeně a vzrušeně, hladila jeho jizvy na tváři a na jeho hrudi.  A o to více jí ranilo, když se ráno probudila, a on byl pryč.  „Musím..., musím ho vidět. Musím s ním mluvit..., Martho. Prosím." Zašeptala naléhavě a do očí se jí n