POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Já..., můj králi." Vydechla Elisa a sklopila hlavu.  Nemohla si pomoci, ale celá zčervenala, když odhodil kožešinu stranou a postavil se na nohy.  Neodvážila se zvednout hlavu, ani když se zastavil těsně před ní. Zavřela oči, aby neměla nutkání, přejíždět pohledem, jeho nahé tělo.  Jeho vůně a teplo, které z něj sálalo, ji přivádělo pocity, které v sobě nedokázala zadusit. Celá se roztřásla vzrušením a touhou.  „Jaká pohnutka, tě přivedla i přes můj příkaz, do mích komnat?" uslyšela nad sebou jeho hlas, „jistě, mi má paní, dokážete vysvětlit, důvod vašeho chování." Prstem nadzdvihl její bradu, a donutil ji tak, se mu podívat do tváře.  Elisa však jen na sucho polkla a několikrát se zhluboka nadechla. Rozpaky, které pociťovala, když se na něj podívala, nedokázala skrýt.  Cítila z něj takovou sílu. Moc. Nadvládu. Jeho majestátnost a jeho převaha, ji nenechali chladnou.  Zalapala po dechu, když se podívala do jeho očí. Jizvy na jeho tváři, ho dělali ještě více nebezpečný

  „Hraje si se mnou, jako kočka s myší." Zabručela Elisa a znovu začala pochodovat po místnosti.  Co chvíli, se bezděky chytla jejího stále rostoucího bříška a zamračila se.  „Jste rozrušená, paní. A vaše těhotenství, působí na vaše emoce," usmála se chlácholivě Martha, „pán si s vámi nehraje. Křivdíte mu! Má spoustu povinností, do kterých vás nechce zasvěcovat a zatahovat. To je celé."  Elisa však jen nervózně zasupěla a znovu začala křižovat pokoj, sem a tam.  Bylo to již několik dní, možná týdnů. Přestala počítat osamělé dny a noci, co s ním naposled mluvila.  Od chvíle, kdy ji zavedl ke třem obrazům, a ona si uvědomila tu skutečnost, že je to jedna a táže osoba, s ním mluvila jen jednou.  Vůbec na ni neměl čas. Vídávala ho opět odjíždět v doprovodu jeho družiny a vracet se po několika dnech, zcela vyčerpaného. A ani tehdy, neměla přístup, do jeho komnat.  Zjištění, že on, král, je vlastně její manžel, a pán z Coldwellu, jí otřáslo. V první chvíli, tomu nemohla uvěřit

  „Potrestejte mne, pane," zavzlykala Elisa, „ potrestejte mne za to, že jsem ve vašich očích zhřešila. Vím, že si to zasloužím. Vím, že je to vaším právem, ale já krále miluji. A čekám..., čekám jeho dítě." Vydechla ta slova, a se sklopenou hlavou, očekávala jeho rozsudek a svůj trest.  „Přijmula bys, jakýkoliv trest, jen pro lásku ke svému králi?" ozvalo se, po několika dlouhých vteřinách.  Elisa jen němě přikývla. Neodvážila se na něj pohlédnout.  „Tvé srdce, patří jemu, i přesto, že jsi zřela jeho tvář? I přesto, po něm toužíš?" jeho hlas zněl naléhavě a překvapivě.  V jeho hlase skrývala se, i velká úleva a štěstí. Tak moc si přál, to slyšet z jejích úst.  Musel přiznat sám sobě, že dlouhá staletí samoty a odmítání. Nenaplněné lásky a strastí, v něm zanechala stopy. Stále nemohl pochopit, že toto křehké stvoření, miluje ho, v jeho druhé podobě. Přešel pomalu ke krbu, sevřel v dlaních jeho římsu a zadíval se do ohně.  „Nevíš ani z poloviny tolik, co bys měla zná

  Elisa zalapala po dechu. Dívala se, jak se postavil vedle postele, a s očima upřenýma k její tváři, se začal pomalu svlékat.  Srdce ji divoce bušilo, a krev jí tepala ve spáncích tak mocně, že neslyšela vlastní dech.  Muž, který stál nad ní, zdál se jí ztělesněním mužnosti. Jeho krásná tvář. Statné postava, mužné tělo. A oči. Nejmodřejší a nejkrásnější oči, na světě.  Díval se na ni a pomalu rozepínal knoflíčky své košile. Pomalu, jakoby čekal, nebo snad doufal, že se něco stane. Cokoliv. Cokoliv, co zabrání tomu, co by tak rád udělal, zvala-li by ho, králem této země.  „Já..., můj pane..." vydechla Elisa a zatřásla hlavou k odporu.  Blankyt jeho očí, ji propaloval, až do morku kostí. Přesně takto, se na ni díval muž, kterého tolik milovala.  Nedokázala si to vysvětlit, ale byli si tak podobní. Tak moc, a přesto byl jeden od druhého, na hony vzdálen.  Její tělo se roztřáslo, a aby zabránila tomu pocitu, sedla si na posteli, skrčila nohy pod bradu a obejmula je rukama.  „Já..., n

  „Jsem vinna? Je mé chování, příčinou, vašeho rozpoložení?" vydechla Elisa a zakryla si zděšeně ústa rukou.  Jeho reakce, ji překvapila. Nedokázala si ji vysvětlit.  „Není to tvá vina, Eliso," zašeptal a krůpěje drobných kapek, na jeho řasách, se zaleskly, „ale má. To já, jsem původcem i následkem, všeho utrpení."  Spustil ruce bezvládně podél těla a zavřel oči. Bylo tu to, čeho se obával. Co mu nedalo spát a strašilo ho ve snách.  Elisa mu nedokáže odolat. Cítil její rozrušení, i vzrušení z toho, když se jí dotkl. A cítil, jak ji buší srdce, když si ji k sobě přivinul.  „Nerozumím vám, můj pane." zašeptala a třesoucí se rukou, se dotkla jeho tváře.  Ani se nepohnul. Ba ani neotevřel oči. Všimla si jen, že hodně zhluboka oddychoval.  Odvážila se palcem setřít mokrou stopu, na jeho tváři. Sama si neuměla vysvětlit, proč to dělá. Prostě si nedokázala pomoci.  Bylo to silnější, jak její vědomí toho, co si předsevzala. Byla přeci rozhodnuta mu sdělit fakt, že již dávno