POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Nemůžu, ji tomu vystavit." Zašeptal Agaton a pohlédl dolů, ze svého trůnu, na všechny přítomné.  Uběhli asi tři hodiny od chvíle, kdy se dozvěděl, že Diana čeká, jeho dítě. V přijímacím sále, zůstali už pouze stařešinové, Borbély s Brunhildou a Oxanou. Všechny ostatní, Agaton ze svého hradu vykázal a matku s Dianou, poslal do svého pokoje.  „Nemáš na vybranou, Agatone. Musíte podstoupit magický rituál. Je to nezbytné. Jen tak, se brána uzavře," zadíval se na něj Borbély,„jarní rovnodennost a onen úplněk, bude za deset dní a je to..."  „Ale je to pro ni, moc nebezpečné," nenechal ho Agaton domluvit, „nemůžu ji nyní, vystavit, takové hrůze."  Zoufale si prohrábl vlasy a sklonil hlavu. Cítil se najednou tak bezradně. Stále tomu nemohl uvěřit. Bylo to něco, co nikdo nečekal. Byl to zázrak. On, původní. První. Napůl upír, napůl vlkodlak. On, čeká dítě, s lidskou dívkou. Dítě?  Cítil se šťastný a zároveň tak bezradný. Bylo to něco neuvěřitelného, a proto měl strac

  Diana se posadila, zabalila se do rudého plátna a spustila nohy z kamenného lože. Zmateně se rozhlédla kolem a pak zakotvila v Agatonově pohledu. Stál, ani se nepohnul. Dokonce se ji zdálo, že se mu lesknou oči. Dost dobře, vůbec nechápala, co se tady děje.  Veškeré osazenstvo sálu, na ni upíralo svůj zrak, jako by ji vidělo poprvé. Jako by viděli přízrak, nebo ducha. Očima zakroužila, Agatonovi ve tváři. Vyčetl v nich, její nevyřčenou otázku a konečně, se trochu vzpamatoval. Udělal dva kroky směrem k ní a poklekl.  „Má, paní." vydechl a sklopil hlavu, ve znamení úcty a pokory. Pak políbil hřbet její ruky, vstal a postavil se čelem, ke svým poddaným. Všichni stáli a dívali se s úžasem a překvapením, na svého krále.  „Zázrak." Ozvalo se, ze sálu. „Div, kouzlo, nadpřirozené síly." Odpovědělo mu další a další a v sále, to najednou hučelo, jako ve včelím úle.  „Poklekněte, všichni." Borbély udeřil berlí do země a čekal, až sál ztichl.  „Dnešnímu přijímání, bylo učiněn

  Agaton navlékl Dianě prsten, poodstoupil dva kroky a čekal. To nejhorší a nejponižující, z jejího pohledu, ji teprve čekalo. Už se to nedalo vrátit, ani zastavit. A kdyby Diana teď zaváhala, nebo si to rozmyslela, mělo by to pro ni, i pro něj, nedozírné následky.  Agaton sledoval, jak Diana zavřela oči a srdce se ji znovu rozbušilo, když k ní přistoupila porodní bába Sába, vztáhla k ní ruce a začala ji svlékat. Ani se nepohnula. A teprve když ji šat sklouzl k nohám, otevřela oči a podívala se, do těch jeho.  Viděl v nich všechno. Strach, obavy, stud, ale také odhodlání, sílu a lásku. Cítil, jak se mu krev začíná vařit v žilách a jeho mozek, mu pomalu vypovídal službu. Popadl ji do náručí a položil na rudé sukno.  „Miluji, tě." Zašeptal, ji do vlasů a bez dalšího otálení se zakousl do její tepny. Nechtěl to prodlužovat, chtěl Dianu vystavovat co nejméně, tomuto ponižujícímu obřadu a tak hned, když se přestala hýbat a prokousl si zápěstí, aby se mohla napít jeho krve, se zhoupl v

  Borbély se uklonil dvanácti stařešinům a následně svému králi.  „Nechť započne, ceremonie z nejsvětějších a nejváženějších. Poklekni, dcero." Pokynul Dianě a otočil se směrem do sálu.  „Váš král, si vybral ženu. Označil se. A protože, stejně jako vy, jeho poddaní, ctí zákon a řád, bude dnešní den, zapsán zlatým písmem, v královské kronice." Chvíli se odmlčel a přeměřil svým zrakem, všechny přítomné.  „Je mi ctí a privilegiem, toto spojení, posvětit. Můj králi, ctihodní stařešinové, poddaní, začněme." V sálu to zašumělo a stařešinové se otočily ke klečící Dianě.  „Povstaň, dcero," Pokynul první a změřil si ji pohledem, „jsi srozuměna a ochotna podstoupit, tuto zkoušku a toto přijímání?"  Diana jen lehce přikývla hlavou a nahlas polkla. Oxana, ji na vše připravila, ale realita byla o hodně horší. Cítila se, jako na pranýři. Nechtěla to podstoupit. Dokonce, byla rozhodnuta, že na ceremonii nepřijde, ale její láska a strach o Agatona, byla silnější.  „Připrav lož

  Královský ples, se konal v přijímacím sále hradu. Agaton seděl, na svém honosném trůnu, pozoroval rej okolo sebe, a s obavami, se díval, ke dveřím.  Věřil, že přijde. Doufal, ale někde v hloubi duše, měl strach. Strach, že Diana odmítne podstoupit, toto, dle jejího názoru, ponižující a zbytečné představení.  Tak rád, by ji toho ušetřil. Tak rád, by ji tohoto, z dnešního pohledu, dosti frivolního ustanovení zprostil, ale nemohl. Označil se a vybral si, svou ženu. A i když, byl král, musel právě on, dodržovat nejvíce, starý zákon.  Bylo přítomno všech dvanáct nejváženějších kmenů, v čele se svými stařešiny. V druhém rohu místnosti, naproti obrovskému plápolajícímu krbu, stálo několik hudců a hrálo staré, středověké písně. Kejklíři i herci, se probírali mezi tancujícími páry a předváděli, svoje umění.  Zapálené louče na stěnách, osvětlovali celou místnost a oheň, zapálený v kamenných nádobách před trůnem, vrhal rudé světlo, na jejich krále.  Najednou, se otevřeli dveře a Agatonovy, se r

  Diana otevřela oči a rozhlédla se po místnosti. Všude bylo ticho. Obrovská vana, byla plná, kouřící se vody a vedle ní na posteli, ležely překrásné žluté šaty.  Zmateně, se podívala z okna a potom znovu, na ty nejkrásnější šaty, jaké kdy viděla.  „Co se to tu, kruci..." chytla se za hlavu.   Nedokázala, s Agatonem, bojovat. A nedokázala to, už ani sama se sebou. Nechala se včera odnést do pokoje a vysíleně usnula. Musela spát celou noc a den, protože slunce, už pomalu zapadalo, za obzor.  „Miluji tě, Diano. Miluji tě, víc, než svůj život." Řekl, když ji včera večer, pokládal na postel.  „Nemůžu se změnit. A nemůžu změnit, ani vymazat svou minulost. Musíš mě brát, jaký jsem a jaký, jsem kdy byl. Má budoucnost, je jen v tvých rukách, lásko." Pohladil ji po vlasech a smutně, se jí podíval do očí.  „Nemůžu překročit svůj stín. Nemůžu se vymanit, ze svých povinností a svého údělu. Jsem, kdo jsem a to nezměním. Ale, mé srdce, je tvé. Navždy." Lehounce, ji políbil na rty