STÍNY NOCI 3 ČÁST
„Vy nebudete jíst?“ Diana si nervózně uhladila, dlouhý, bílí župan na těle a podívala se na talíř kouřícího se jídla. „Ne, my už jsme jedli.“ Oxana s Elvírou se usadily naproti a se zájmem, si ji prohlížely. Rozpačitě vzala do rukou lžíci a pustila se do jídla. „Děkuji za…, za ten pokoj, a za tu koupel.“ špitla, aby protrhla hradbu mlčení. Po té, co se vykoupala v obrovské, železné vaně a zabydlila se v pokoji, s velikou postelí s nebesy, jí bylo o hodně lépe. „Zabloudila jsi?“ řekla po chvíli Elvíra a přistrčila před ní, hrnek kafe. „ Ne, já…, měla jsem, sem namířeno, jen mi auto vypovědělo…“ nedořekla to. Zase měla ten pocit, že se na ni někdo dívá, a po celém těle ji polilo horko. „Měla jsi sem namířeno? Ty jsi neslyšela, co se povídá?“ překvapeně si ji změřila pohledem, „že tu straší? Nikdo se sem neodváží, děvče.“ „Nevěřím na strašidla a už vůbec se nebojím, však…, co by se mi tady mohlo stát? Také žijeme v lese…, totiž…, moje babička a já, máme domek hluboko v lesích,