DIVOKÝ LOVEC 49 KAPITOLA
„Bianka z Borku." Zašeptal Pán temnot její jméno pomalu, jakoby ho převaloval na jazyku. Chvíli si ji zamyšleně prohlížel, a pak ji najednou bez dalšího varování popadl do náručí a položil ji na postel. Frekvence jejího dechu, ho vyváděla z rovnováhy. Klečel nad ní, a prohlížel si její třesoucí se tělo. Poznal, že to není ze strachu, k jeho osobě, ale z čisté a syrové touhy, po něm. Udiveně si odfrkl. Něco takového, bylo pro něj zcela nové a vzrušující. Omamné. Z jejího hrdla vycházely vzdechy touhy, a jeho to naprosto odrovnalo. „Chci se dívat, Bianko z Borku, jak laskáš, svoje tělo." Zavelel, ale v jeho hlase byl notný podtón smyslnosti. Čekal, že se bude zdráhat. Že její čistota, ji nedovolí, něco takového, ale k jeho překvapení, se mýlil. Zavřela oči a začala pomalu svými prsty přejíždět po svém těle. „Nepřestáváš, mě udivovat." Vydechl a hltal pohledem, ten obraz. Přejížděla prsty po svém krku. Ňadrech. Břiše. Po svém podbřišku, a s každým dalším pohlazen