POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Můj králi, mohu-li něco říci?" řekla Martha a zadívala se na svého krále, přecházejícího nervózně po místnosti. „Samozřejmě, Martho." Zašeptal a otočil se na ní.  Jeho modré oči, zářili z jeho krásné tváře, jak dva safíry.  „Již na začátku, jsem vám řekla, že ona je jiná. Je jiná, než všechny ostatní. Nemůžu se dívat na to, jak se trápíte a ničíte. Zvládne to. Zvládne všechno, co ji čeká, tím jsem si jistá."  Chápala jeho obavy. A vlastně mu i rozuměla, ale byla si jistá tím, že ona dívka, ho opravdu miluje. A žádná tvář, sic by byla sebekrásnější, nedokáže ji přinutit zapomenout, na její lásku.  „Kéž bys měla pravdu, Martho. Tak moc, se obávám toho setkání," zašeptal a zoufale si prohrábl rukou vlasy, „však mé útroby, jsou svírány žárlivostí, k sobě samému."  Otočil se ke krbu a již nevnímal pobíhání Marthy a Amélie, připravujících, jejich večeři. Nevnímal ani Edvarda, skládajícího dřevo u krbu a nezaznamenal ani otvírající se dveře, když dovnitř vstoupila

  „Jsem šťasten, Eliso. Tak neskonale moc, ale zároveň mám hrozný strach." Zašeptal Rodan a pohladil ji třesoucími prsty po tváři.  A byla to pravda. Po prvé, za tak předlouhý čas, se bál o život své ženy. Byla těhotná. Čekala jeho dítě, to vědomí, ho činilo blaženým, ale zároveň věděl, že pán s Bamberku, ještě neřekl poslední slovo.  Sjednotil všechny Vanderovy přívržence, a ve jménu pomsty. Ve jménu vykonavatele Kořiny kletby, plenil vesnice a zabíjel všechny, kteří se nedali na jeho stranu.  Jedno bylo ale jisté. Páni z Bamberku, se obávali, že nadešel čas, králova vysvobození. Kdyby tomu tak nebylo, v klidu by přihlíželi jeho utrpení, po několik dalších století.  Nebylo v Rodanově moci, se zbavit toho rodu. Žádného, z rodu Bamberků, kteří již po staletí dohlíželi, na vykonání kletby. A oni, si toho byli moc dobře vědomi.  „Z čeho, můj pane? Já..., já se již nebojím. Již nemám strach z ničeho, když jste se mnou." Zapředla Elisa a zavřela rozkošnicky oči, pod jeho dotykem.