POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  „Amélie..., je to při svatební noci jiné, nebo..." Zašeptala Elisa zamyšleně, když vylezla z velké dřevěné kádě, s horkou vodou. „Myslíte milování, paní?" usmála se Amélie, když svou paní, začala oblékat do dlouhé, průsvitné košilky.  Elisa jen němě přikývla. Byla ze všeho najednou tak zmatená. Svatba neprobíhala zrovna podle jejích představ.  Ihned po svatebním slibu, ji odvedli do králových komnat. Amélie jí vykoupala. Namazala vonnými mastmi a navlékla ji podle jejího mínění, do hříšně nemravné noční košile.  „Myslím, že ne, paní. Nic se přeci nezměnilo. Jen váš status. A to s city nemá nic společného."  „Já..., najednou..., najednou mám strach." Vydechla Elisa a podívala se na sebe do zrcadla.  Srdce jí bušilo jako o závod a vlastně nevěděla proč. Přeci již ho zná. Již se s ním milovala. Vzal si ji již několikrát, a přesto, měla takový divný pocit u žaludku.  Samozřejmě znala rituál první noci. Byla již připravena pro svého krále a muže. A čekávala ho v přítmí

  „Tak mluv, Josefo." Vyzval Rodanův hlas, starou porodní bábu.  Ta se uklonila, až k zemi a obrátila se do sálu.  „Paní Elisa Lynwoodová, již není mužem nedotčená. Potvrzuji zde, ze svého úřadu, že již není panna."  V sále to zašumělo. Všichni přihlížející, měli nepochybnou radost, z oné zprávy, až na pána z Bamberku.  Jeho překvapený výraz, vypovídal o tom, že čekal jiných zpráv. Přikrčil se, a slizce se sklonil pod královým pohledem.   „Jsem samozřejmě rád, můj králi..." vykoktal a ustoupil o krok. Ve tváři se mu objevil bojácný škleb.  Rodan se k němu blížil s rozzuřeným výrazem. A pán z Bamberku, změnil se najednou v ustrašeného patolízala.  Moc dobře si byl totiž vědom královi moci. A samozřejmě vůbec nečekal, že se jeho domněnka nepotvrdí. Doufal, že přilije olova do ohně a získá tak dalších odpůrců, proti němu.  „Pomalu mi dochází trpělivost, pane z Bamberku." Zahřímal Rodan.   Chytil ho jednou rukou pod krkem a vyzdvihl překvapeného pána do výše.  „Nejste v

  „Můj králi," uklonil se pán z Bamberku a předstoupil před přihlížející dav, „jsem tvůj oddaný poddaný, ale i jakožto takový, mám právo na to, vznésti námitek. Není-li pravda?" Slizce se usmál a zamával jakýmsi svitkem nad hlavou. Rodan si ho změřil odměřeným pohledem. Bylo mu jasné, že od něj nemůže čekat nic dobrého. Ale neměl jiné volby.  „Mluv! A modli se, pane z Bamberku, aby tvá námitka nerozdmýchala můj hněv!"  „Toto je glejt," rozbalil svitek a vyzdvihl ho nad hlavou, „glejt, který mi potvrdil svou rukou samotný pán z Lynwoodu. A podpisuje svou rukou, že jeho dcera, Elisa Lynwoodová," ukázal rukou, na vyděšenou Elisu, „jest čistá a nevinná panna. Nikdy žádným mužem, neposkvrněná. A já se ptám..., obracím se na tvůj lid, pane..."  Mírně se přikrčil, pod výhružným Rodanovým pohledem. Bylo vidět, že z něho má obavy, ale jeho nenávist a zapálení pro danou věc, bylo silnější.  „Může tato čistá. Jemná a neposkvrněná dívka, milovati vašeho krále? Chcete

  Elisa se na sebe podívala do velikého zrcadla na zdi.  Její šaty byli překrásné. Přišel její velký den, a Amélie ji již několik hodin, na něj připravovala. Dlouhé bílé šaty, byly vykládány zlatem a drahým kamením. Nikdy nic tak krásného neviděla.  „Mám strach, Amélie." Zašeptala, aniž by ze svého odrazu v zrcadle, spustila zrak.  „A čeho se bojíte, paní. Milujete ho přeci." Usmála se na ní a rukou naznačila, že je připravena.  Ale na to ji Elisa nedokázala odpovědět. Měla takový zvláštní pocit u žaludku a celou noc nespala.  Jen nevěděla, jestli to bylo tím, že její budoucí muž trval na tom, že poslední noc před svatbou, spolu jedno lože sdílet nebudou, a neustále na něj nemohla přestat myslet.  „Ano. Miluji ho," zašeptala, „ale je tu tolik lidí. Nikdy jsem neviděla tolik lidí pohromadě."  „Není divu, Eliso. Však je to královská svatba. Každý se přijde svému králi a královně poklonit."  Elisa jen přikývla. Snad měla Amélie pravdu. Její obavy, vycházeli jen z