POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Isabela odkráčela z místnosti. Nicholas se za ní chvíli nevěřícně díval. Takovouto reakci, od Isabely nečekal. Nebyl schopen slova. Vlastně neřekl nic, teprve když zmizela za dveřmi, po tváři mu přelétl úsměv. „Nevíš, náhodou Kiefere, něco o tom, že by moje sestřička, mluvila s Isabelou?" pronesl do ticha. I Kiefer, byl evidentně z Isabelina výstupu zaskočený. Kiefer jen povytáhl obočí. „Co myslíš?" Samozřejmě, že mluvila. A všechno mu řekla. Jako vždy. Aisha nedokázala udržet pusu zavřenou. Isabela za ní přišla, skoro se slzami v očích. „Nicholas, již mě nechce!" vyhrkla hned na Aishu, a začala plakat. „Proč myslíš?" Odvětila překvapeně Aisha. Přece jí bylo jasné, jak moc, ji Nicholas miluje. „My..., my..., milovali jsme se a...., a pak," polykala slzy. Nedokázala ze sebe vyloudit souvislou větu. Ale události posledních dní, na ní dolehli v plné síle. Však ji evidentně odmítal. Otočil se na druhou stranu, a dělal, že spí. Nebo nepřišel vůbec, aby jí nemusel

  Alberto Mandi, rozehrál proti Nicholasovi, tvrdou hru. Šlo mu o všechno. Kontrakt, který podepsal Nicholas s japonskou mafií, byl mu trnem v oku. Již několik dní, pozoroval Nicholas, jeho plány. Měl velice spolehlivé zdroje k tomu, aby se vždy, dozvěděl, o jakémkoliv jeho kroku. Mandiho rivalita, zášť, a vlastně i závist, vůči Nicholasovi, ho dovedla k tomu, že Kiwo Genkeiovi donesl zprávu, o Nicholasově lsti. Doufal tak, že onen kontrakt, tak spadne do jeho klína. Donesl až ke Genkeiovi zprávu o tom, že ho Nicholas obelhal. Že žena, kterou si boss Nostra Victorie vzal, není jeho děvka. Ani jeho majetek a panenka na hraní, ale že jí bezmezně miluje. Obelhal ho tedy. A lež, Kiwo Genkei, neodpouštěl. Ještě stále, měl Genkei v paměti, krásu jeho ženy. A jeho chtíč, ji získat, tak znovu vzplál. V jeho očích, ho Nicholas připravil o právo, které bylo jeho. Nicolas již několikátý den, odcházel od Isabely rozrušen strachem, o její bezpečí. Ona ovšem, neměla o jeho starostech, ani ponětí. Ni

  Nicholas měl pocit, že snad nemůže být šťastnější. Uplynul skoro týden, od doby co se milovali, a Isabela mu ještě stále byla nakloněna.  Cítil její touhu k němu. Věděl, že i pociťuje něco, co by se dalo přirovnat snad k lásce, ale stále tu byl blok, v podobě jejího otce.  Něco takového, mu nemohla odpustit, ať by ho milovala sebevíce. Nemluvila o tom sice, ale již to vědomí, sic pevně ukryto, v hloubi její mysli, ji bránilo říci mu to, co by tak rád slyšel. Že ho miluje.  Užíval si tedy každý den, alespoň, jak jen to bylo možné. A doufal, že snad jednou, až bude moci jejího otce přivézt do života, uslyší z jejích úst, tu větu.  Večer usínala v jeho náručí. Ráno ho s polibkem probouzela. Dvakrát ji vzal na romantickou večeři. Na vyhlídkový let svým letadlem. Bylo to prostě dokonalé. Až na jednu maličkost.  Od posledního milování, si ji ještě nevzal. I když po ní toužil tak, že ho celé tělo bolelo, a nemohl spát. Však připadala mu tak křehká. Tak něžná a zranitelná.  I když již naposl