POVÍDKY- FANTASY, ROMANTIKA A EROTIKA OD PETI(IRČI)

  Darja na moment zavřela oči. Potřebovala si trochu srovnat v hlavě všechno, co se právě stalo. Srdce ji tlouklo vzrušením, ale na okamžik zaváhala.  Podívala se na klečícího muže u jejích nohou. Znovu seděl, ve své podřízené poloze, a ani se nepohnul. Před očima se ji přehrály všechny ty promarněné roky, které si myslela, že ji nechce. Že ji nemiluje. Do očí se ji vehnaly slzy. A on ji miluje tolik, že se zřejmě nechával týrat, jen aby se naučil alespoň trochu, zvládnout touhu po její krvi.  Našel tu stopku. Naučil se tu touhu zvládnout, za pomocí bičíku. Udělal ze sebe jejího otroka. Po zádech ji přejel mráz.Nevěděla, jestli zrovna tohle, je její šálek kafe. Jestli zrovna tohle chce. Ale jedno bylo jisté. Toužila po něm. Milovala ho. A jestli alespoň takhle, můžou být spolu, zkusí to. Určitě. Snad se ji podaří, najít časem východisko, z této situace. Snad. Snad se naučí, se s ní milovat, aniž by musela mít po ruce svůj bičík.  „Zorane." Špitla a sedla si k němu na zem.  Zdálo s

  Darja se nevěřícně dívala na muže před sebou. Klečel proti ní na zemi. Seděl si na patách, se sklopenou hlavou, s rukama položenýma na stehnech.  Najednou ji připadal tak zranitelný. Srdce se ji sevřelo, při tom pohledu. Zaujal svoji submisivní polohu, a ani se nepohnul.  Vztáhla k němu svoji ruku, ale dříve než se ho dotkla, ji zase stáhla. Najednou nevěděla, jak se má zachovat. Tak moc, by mu chtěla pomoci. Tak strašně moc ho chtěla uchránit jeho utrpení, ale nevěděla jak.  Miluje ji. To zjištění, jí projelo, až do morku kostí. Miluje ji celých deset let, a ona si myslela, že ji nechce. A on přitom utíkal před svojí touhou a potřebou. Srdce se ji rozbušilo tím zjištěním.  „Zorane." Zašeptala, ale už dopředu věděla, že ji neodpoví. Neudělá nic dříve, než mu to přikáže. Mohla si s ním vlastně dělat, co chce. Byl zcela, a naprosto, v její moci.  „Podívej se na mě." Přikázala, a on jako na povel, zvedl svoji hlavu.  Jeho blankytně modré oči, se zabodly do těch jejích. Nemohla

  Darja se dívala do jeho tváře, stažené, do bolestivé grimasy. Nemohla si pomoci. Omámeně ho znovu pohladila po tváři, a zamyšleně přejížděla po kontuře jeho obličeje, stále níž.  Zavřel oči, a ona uslyšela divoký tlukot jeho srdce. Toužil po ní. Cítila to. Vnímala. A viděla. Byl plně připraven, se s ní pomilovat. „Neodejdu. K tomu mě nedonutíš. Už ne." Zašeptala a její ruka, se dotkla jeho prsou. Zasténal a zvrátil hlavu. Klečel proti ní. Ruce za zády, připoutané v kovových poutech. Na jeho tváři, se zračil výraz naprosté zoufalosti, smíchaný s notnou dávkou vzrušení.  „Nedělej to." Zasténal zoufale a vyděšeně, když se její ruka pohnula níže, a zamířila po jeho břichu, k jeho mužství.  „Proč?" pípla. Tak moc, to chtěla udělat. Tak moc se ho chtěla dotknout. Byl tak nádherný. Veliký. Její prsty mu sjely po břiše, a letmo se dotkly jeho přirození.  „Darjo..., nedělej to..." Prudce oddychoval. Vzrušení ho zcela přemohlo. Zvrátil hlavu a prudkými nádechy, se snažil ov

  Zhluboka se nadechl, a potom ji zuřivě od sebe odstrčil. Dopadla do vody a překvapeně se na něj podívala.  Jeho oči plály tak divoce, a tak vášnivě se na ni díval, že nemohla pochopit, proč to udělal. Ještě několikrát se zhluboka nadechl, podíval se do jejích očí a pak se proměnil v ohromného, černého vlka.  Nedokázala to pochopit. Proč se tak choval? Chtěl ji. Cítila to. Cítila to už před deseti lety, a stále to tu bylo. A on ji stále stejně odmítal. Ale teď, už mu to nedovolí. Teď mu nedovolí, ji jen tak odmítnout.  Proměnila se v bílou vlčici a rozeběhla se za ním. Věděla, kam běží. Běžela po jeho stopě, a jeho vůně, byla pro ni jako cestička z drobečků.  Doběhla až k jeho srubu. Jeho srub byl na konci jejich pozemku, u lesa. Tady bydlel. Ale ještě nedostala odvahu, se sem přiblížit.  Pomalu vstoupila do otevřených dveří. Ocitla se velké místnosti, s kuchyňským koutem, krbem a obrovskou postelí. Zamířila do dalších dveří, a prošla prostornou koupelnou, do temného a ponurého pokoje

  Darja si lehla do trávy na kraji lesa a zavřela oči. Bylo to už téměř čtrnáct dní, co byla doma, ale místo toho, aby se jí ulevilo, byla na tom o moc hůře, než předtím.  Její pouto, se prohlubovalo každým dnem. Každý letmý pohled, závan jeho vůně, zvuk jeho hlasu, všechno drásalo její srdce a smysli, do morku kostí.  Evidentně,  se ji vyhýbal. Kdykoliv se přiblížila, najednou měl spoustu práce, na druhém konci ranče. Kdykoliv se pokusila navázat rozhovor, znejistěl, a honem se vzdálil.  Samozřejmě, že nečekala nic jiného, ale doufala, že alespoň maličko povolí. Že u něho uvidí alespoň malý náznak zájmu. Ale nic. I když, musela připustit, že jeho rozpaky, když mu byla poblíž, byly znatelné.  Vzpomněla si, když mu včera nesla láhev s pitnou vodou. Opravoval plot na druhém konci pastvin. Slunce pálilo, a on v přímém slunečním žáru, vázal protržený plot. Když ho viděla, úplně se ji podlomila kolena.  Byl do půl pasu nahý. Jeho vypracované a opálené tělo, se lesklo potem. Přistihla se, že

  „Bourbon s ledem." Darja Jamesonová, se posadila na barovou stoličku a mávla na číšníka. Potřebovala se napít. Nutně.  Nikdy by ji ani ve snu nenapadlo, že ho potká zrovna tady. Že muž, do kterého se před deseti lety zamilovala, je zaměstnán na jejich ranči.  Konečně se po deseti letech studií a bohémského života, vrátila domů. Konečně si myslela, že na něj zapomněla, a bylo to tu zas.   Je pravda, její studia, se díky její lehkovážnosti a dlouhému přerušení protáhla, ale mohl za to on. Vrhla se po jeho odmítnutí, do víru velkoměstského života po hlavě. A že to byla jízda. Nikdy nežila napolovic. Všechno, co dělala, dělala naplno. Milovala. Hýřila. Tancovala po barech.  Zavřela oči a zasnila se do vzpomínek. Potkala ho kdysi také na studiích. Byl jen o pár tříd výše, a už tenkrát poznala, že on je ten pravý. Že on, je její osud.  Nebyl jako ostatní mladíci, ze školy. Byl zvláštní. Jiný. Byl jako ona. Lykantrop. Hned na první pohled cítila, to spojení mezi nimi. Spojení předurčen

  Dragan vysedl na svého koně a natáhl si kápi přes hlavu. Na moment zaváhal, ale pak podal Biance ruku a vysadil ji před sebe.  „Teď teprve poznáš, kdo doopravdy jsem. Vezmu tě na svoji spanilou honbu." Zařval a pobídl koně.  Bianka vykřikla hrůzou a zavřela oči, když udělal krok do prázdna a skočil s vysoké skály dolů. Jeho kopyta se vznášela ve vzduchu, a řítil se střemhlav do údolí.  Chytla se Dragana pevněji a přitiskla svou hlavu, na jeho hruď. Okolo nich svištěl vítr a blížící vichřice, pomalu ohýbala koruny stromů.  Lesem se valil jakýsi temný mrak. A do toho všeho rámusu, ze svištící vichřice a hromů, byl slyšet hřmot jezdecké družiny. Štěkání psů, kvílení vlkodlaků a naříkání. Strašlivé hučení, sténání, skřípot, a děsuplný chechot démonů.  Vichr lámal stromy, a těžkými mračny pokrytou oblohu, křižovaly blesky. Běsnění živlů, vyvolávalo v Biance hrůzu a strach.  Běželi tak rychle, že nestačila vnímat okolí i čas. Tiskla se k Draganovi, a kdykoliv vzhlédla a spatřila podiv