STÍNY NOCI 1 ČÁST
JEDNÉ TEMNÉ NOCI ROKU 1620 Byl klid. Ticho. Podezřele nezvyklé, až umrlčí ticho obcházelo chudou a opuštěnou vesnici. Nuzné dřevěné chalupy, ozařoval v této černočerné tmě, jen veliký kulatý plápolající měsíc. Prozatímní mír a klid vesnice, prořízlo jen občasné pochrupnutí nebo výdech. Jinak nic. Ani větvička se nepohnula. Ani sebemenší vánek nezašelestil. Uprostřed vesnice, si potichu plápolal dohasínající oheň. Všechno spalo. Zvěř, ptáci i lidé. V míru. Zatím. Jenom pes choulící se v teple, odrážejícího se z ohniště, sebou zavrtěl, obezřetně zvednul hlavu a zavětřil. Listy na stromech se pohnuly a za chvíli, se pomalu začal zvedat vítr. Zdáli se ozvalo temné zavití. A ještě jednou. Znovu, ale o mnoho blíže. Zvedající se vítr rozdmýchal oheň a jiskřičky poletující okolo, podpálili okolní vyprahlou zem. Oheň se po suché trávě šířil rychlostí blesku, až se dostal k první chatrči. Zběsile štěkající a vrčící pes, praskání dřeva a kvílení větru, probudilo všechno