ČERNÁ NEBO BÍLÁ 6 ČÁST

 Přestala jsem myslet.  Přestala jsem uvažovat.  Jediné co jsem chtěla, bylo být s ním.  Položila jsem si hlavu na jeho rameno a zavřela oči.  Bylo mi jedno, kam mě odnese. Hlavně ,že jsem s ním.  S ním!  

Teprve když mne postavil na zem, jsem otevřela oči a rozhlédla se kolem.  Jsme v penzionu?  Bože!  Co když přijde Stefan? Prolétlo mi hlavou a vyděšeně jsem se na něj podívala. 

 Vypadalo to, jako kdyby poznal,na co myslím.  Přimhouřil oči a přiblížil se ke mně. 

 „Tohle je i můj domov Eleno!  Takže, jestli chceš být se mnou...“.  Zakroužil očima v mé tváři. 

 „Nehodlám se schovávat!“.  HlasItě jsem polkla, když přiblížil ruku k mé tváři a zastrčil mi pramínek vlasů,za ucho. 

 „Chceš mě Eleno?“.  Zašeptal a já cítila,jak mě polívá horko.  Samozřejmě.  Chci!  Chci...,a tolik, že to nemohu vypovědět. Po ničem jiném ani netoužím.  Po ničem jiném ,než být s ním. Aby mě objímal. Aby hladil. Aby mě miloval. Miloval?  Bože!  Ano, toužím po něm.  Toužím! 

 Zavřela jsem oči a vydechla.  Unaveně jsem přikývla a cítila,jak se mé tělo začíná třást.  Rukou mě pohladil po tváři a prstem přejel po mém rtu.  A pak jsem ucítila jeho vlhké rty, když jemně políbil ty mé.  Podlomily se mi kolena...,ale chytil mne do náručí a přirazil ke zdi.  Rukou jsem zajela do jeho vlasů a polibky mu vracela.  Líbal mě hladově. Vášnivě . Rukama přejížděl po mém těle a hlasitě vzdychal. Nikdy jsem necítila takovou vášeń.  Nikdy.  

Jeho rty byli všude.  Na mém obličeji.  Na mích rtech. Na mé tváři.  Na mém krku. Mích ňadrech deroucích se z výstřihu.  Všude.  Líbal mě tak moc hladově. Tak moc vášnivě.  A tak náruživě.  Ano, ještě nikdy, jsem necítila takovou touhu. Nikdy.  Stefan mě nikdy takto nelíbal.  Nikdy se na mě takto nevrhl.  Tak...,že jsem měla pocit, že jsem jediná žena na planetě.  Tak, že jsem měla pocit, že touhou musí vybuchnout. Tak...,že jsem sama...,ztratila pojem o čase a prostoru. 

 „Eleno!“.  Zasténal.,když hladově líbal můj krk.  Pak se na chvíli odtáhl a podíval se mi do očí.  Věděla jsem co chce.  Věděla jsem,co bude následovat.  A věděla jsem...,že to chci také.  Neřekl nic. Jen se mi díval do očí,a já viděla...,jak se jeho obličej pomalu mění. 

 Pod očima mu vystoupily krvavé žíly. Jeho oči ztmavly a vysunuly se mu tesáky.  Několikrát jsem se zhluboka nadechla. Cítila jsem se tolik vzrušená. Tolik.  Stefana jsem takto nikdy neviděla.  Stefana jsem takto ani nechtěla vidět. A vůbec si nedovedu představit, že bych tolik toužila po tom...,aby se ze mě nakrmil. Tolik...,jako toužím po tom,aby se ze mě nakrmil Damon.  Aby ze mě pil. Aby si mě vzal.  Aby si vzal co chce . A já mu to dám.  Dám mu vše...,co žádá.  Vše!  A ještě víc! 

„Eleno!“.  Vydechl ještě jednou,ale to už bořil svoje zuby do mého krku. Neubránila jsem se zasténání. Neubránila. Zvrátila jsem hlavu na stranu a rukama přitlačila jeho hlavu těsněji.  Bože!  Nikdy jsem necítila nic tak krásného. Tak vzrušujícího. Cítila jsem, jak hladově saje.  Jak se jeho zuby boří hlouběji a hlouběji.  Slyšela jsem jak hlasitě polyká a sténá  Bylo to neuvěřitelné.  Oba dva jsme byli vzrušeni a zcela pohlceni do sebe.  Vypadalo to, že se Damon nemůže ode mne odtrhnout. A já...,jsem si to ani nepřála. 

 Neustále jsem si ho k sobě tiskla pevněji a pevněji. A hlasitě sténala ,stejně jako on.  Pak jsem ucítila jeho ruce na mé halence. A když ji ze mě jedním trhnutím shodil, zvedl hlavu a podíval se mi do očí.  Po bradě mu stékaly kapky krve a třásl se vzrušením.  

„Chceš se se mnou pomilovat Eleno?“.  Vydechl a zabořil oči do těch mích.  Chci!  Chci!  Samozřejmě, že chci. Po ničem jiném ani netoužím.  Přikývla jsem a fascinovaně zvedla ruku,abych setřela krev z jeho brady. Pohladil mě po vlasech a vrhl se na má ústa. 

 „Miluj se se mnou Damone!  Miluj-“.  Zasténala jsem. Už jsem to nemohla vydržet. Už jsem se tomu nemohla bránit.  Přitiskla jsem se k němu a polibky mu vracela .Stejně toužebně, stejně náruživě a stejně nedočkavě, jako on mě.

  Jedním pohybem ze sebe stáhl svoji košili a znovu se ke mně přitiskl. 

 „Damone!“.  Zaúpěla jsem, když se hladově vrhl na má prsa. Sotva jsem popadala dech a srdce mi bušilo jako na poplach,když jsem cítila jeho ruce na zapínání podprsenky. 

 „Co to sakra!“.  Ozvalo se najednou ode dveří. 

 „Co to sakra má být!“.  Ozvalo se ještě jednou , ale to už se Damon neochotně ode mne odtrhl.  Najednou mi to došlo. Stefan. Bože!

 Chytila jsem se stěny za sebou abych nespadla.  Roztřásla jsem se po celém těle. Co mu řeknu?  Co?  Zavřela jsem oči...,a najednou jsem měla pocit, že mi to je vlastně jedno. Jedno!  Stejně by se to dozvěděl. Stejně bych mu to musela říci. Stejně už vím...,že chci být s Damonem. 

Když jsem otevřela oči, seběhlo se to strašně rychle.  Tak rychle, že jsem vlastně ani nepostřehla...,kdo se na koho vrhl dříve.

 Před očima se mi odehrávala bitka, jako z nějaké zrychlené grotesky .Tiskla jsem se ke stěně a vyděšeně sledovala co se mi odehrávalo před očima.  A teprve, když se Stefan bezvládně svalil k zemi.  Teprve když mu Damon zlomil vaz.  Teprve, když se postavil,a viděla jsem zuřivost v jeho tváři...,jsem vykřikla.