ČERNÁ NEBO BÍLÁ 9 ČÁST

 „Jsem sám zvědavý, který z nich se tu objeví první.“ řekl ten chlap a spokojeně se usadil do křesla u krbu. 

Ustrašeně jsem se posadila na pohovku pod oknem a dívala se na něj. Nevypadal vůbec jako nějaký zločinec ,ani jako únosce, a už vůbec jako upír.

 Ale zcela jistě byl. Pohyboval se stejně rychle jako Damon a vůbec tomu nasvědčovalo i to, že jsem měla pocit, jako by mi četl myšlenky.

„Nemusíš se bát kočičko.“ řekl zadumaně a zkoumavě mě přejížděl pohledem.

„Přemýšlím o tom, čím jsi dokázala oba tak zblbnout.“ 

Vytřeštěně jsem se na něj podívala. On my snad četl myšlenky. 

„Správně..“ zašklebil se na mě.

 „Četl jsem v tobě jako v knize. Vůbec jsi mě v tom baru nevnímala, takže mi to nedalo ani velkou práci.“ Hodila jsem na něj naštvaný pohled.

 „Co po mě chcete? Proč jste mne unesl? Kdo jste sakra? A co vám je vůbec do toho?“ chrlila jsem ze sebe naštvaně a po tvářích se mi začaly kutálet slzy.

„No..,neměl jsem to v plánu, ale nemohl jsem odolat .“ Změřil si mne od hlavy až k patě pohledem a zatřásl hlavou, jako kdyby se divil tomu,co vlastně vidí.

 „Jmenuji se Carl a co je mi do toho ? “ Na chvíli se odmlčel.

 „No..,kdyby se nejednalo o bratry tak nic. Ale takhle...takhle mne to moc zajímá.“

 Nervozně jsem se ošila. Můj strach pomalu přerůstal ve vztek.

 „Myslím, že ani jeden!“ vyprskla jsem.

 „Myslím, že se tu neobjeví ani jeden. Nevědí kde jsem.“ 

Zhluboka se zasmál, pak šibalsky povytáhl obočí a zadíval se na rány od Damonových zubů na mém krku.

 „Necháváš Damona aby z tebe pil? A dobrovolně?“

 „Jasně že dobrovolně.“ odpověděl si sám sobě. 

„Protože jinak by jsi tu nebyla .“ Celá jsem zrudla a nervozně polkla. Jak to může sakra vědět? Jak může vědět, že zrovna Damon?

 „Protože Stefan by toho nikdy nebyl schopný. Nikdy ti nedá to co Damon. Ani ti nikdy tolik nevezme.“ Zvedl se, přešel na druhý konec místnosti, z barového pultu vytáhl láhev whisky a zhluboka se napil. Pak se na mne otočil.

„ Myslím, že oba víme, který z nich se tu objeví první.“ Znovu si sedl do křesla naproti mně a zhluboka si povzdechl. 

„ Takže ty kočičko, vlastně nevíš co chceš. Chodíš se Stefanem ale...“ Nedopověděl větu jen se na mě jízlivě usmál. 

Věděla jsem co chce říct. Miluješ Damona. A měl pravdu. Povzdechla jsem si. Jsem tak pitomá. Jsem tak hloupá. Proč nejsem schopná se k tomu alespoň přiznat?

 „Alespoň v něčem, se shodneme.“ Mrknul na mě. 

„Ale neřekl bych, že jsi hloupá, nemůžeš být. Protože jsi první žena, do které se Damon zřejmě zamiloval.“

 Tázavě jsem se na něho podívala.  

„Už by jsi byla mrtvá...,přeci z tebe pije.  A Damon nepotřebuje svojí chodící krevní konzervu, když jich jsou tisíce a tisíce, takže...“ Naklonil se ke mně. 

„Damon se zamiloval kočičko, ale nemůžeš sedět jednou prdelí na dvou židlích. Budeš si muset vybrat.“