JEN TAK

 Už se stmívalo. Úplně jsem zapomněla na čas. Popadla jsem tašku a vzápětí jsem zamykala dveře knihkupectví. Rozhodla jsem se ,že se projdu. Potřebovala jsem si trochu pročistit hlavu. Vydala jsem se postranníma uličkama na cestu . Měsíc mi svítil na cestu, příjemný větřík jemně ovíval mou tvář a já se cítila šťastná a spokojená. Najednou jsem uslyšela něčí hlas. Nebo se mi to zdálo? Udělala jsem zase několik kroků a zas. Takové tiché zabroukání a zachichotání. Zřejmě nějací puberťáci ,si dali večerní dostaveníčko, pomyslila jsem si a chtěla se vydat opět na cestu. Ale zas ten hlas. Ten hlas. Kruci. Nerozuměla jsem co říká ,ale něco mě táhlo směrem k nim.

 „No tak..,holčičko..“ Uslyšela jsem najednou a úplně jsem zkoprněla. Je to on? Srdce mi začalo tak divoce bušit ,že jsem měla pocit, že přes jeho tlukot neslyším co říká.

 „Když to uděláš správně...,dostaneš odměnu.“ Řekl ten hlas, zabarvený vzrušením. Opatrně jsem nakoukla zpoza rohu a srdce se mi zastavilo. Byl to on . Damon. Stál opřený o stěnu domu a před ním klečela jakási dívčina. Vzrušeně oddychoval ,když si rozepínal opasek a poklopec svých kalhot. „Tak..,a teď mi to hezky uděláš“. Vydechl sípavě a jednou rukou si přidržel dívčinu hlavu u svého rozkroku. 

„Tak je to ono...,zlatíčko..“ Vydechoval vzrušeně a já se dívala, jak se jeho úd noří do dívčiných úst. Ven a zase zpátky a znovu a znovu. Jen jsem tam stála, neschopna pohybu ani slova. V hlavě se mi zatmělo a moje nohy ,jako by přirostli k zemi.

 „Správně zlato...,správně...“ Opakoval mezi přírazy a pak divoce zvrátil hlavu dozadu. Popadl její hlavu oběma rukama a znovu přitvrdil. „Nepřestávej“. Sípal a divoce přirážel.

 „Ještě chvíli zlato“ Vykřikl a pak si její hlavu ,otřásaje se po celém těle ,dlouze přidržel v rozkroku. Chvíli stál opřen o stěnu, dokud záchvěvy slasti neodezní a pak ji pohladil po hlavě.

 „Výborně holčičko...,a tedˇ ta slíbená odměna“. Vydechl, jednou rukou ji ztrhl kalhotky a posadil ji na víko popelnice. „Budeš křičet slastí ,zrovna tak jako já“ Zašeptal a zuřivě ji do široka roztáhl nohy.

 „Teď to za odměnu,udělám já tobě“ Koukala jsem, jak se jeho hlava zabořila mezi její nohy a krouží v jejím klíně. Dívka vzrušeně sténala a vzlykala a když už se zdálo,že je skoro na vrcholu, se Damon postavil a jedním trhnutím do ní vstoupil. Omotal si její nohy kolem svého těla a divoce přirážel. Bože! Chtělo se mi křičet. Chtělo se mi řvát. Chtělo se mi umřít. Ale nebyla jsem schopna se pohnout, teprve když Damon vykřikl v agonii, jsem se pohnula. Zřejmě mě uslyšel, protože si pomalu zapnul poklopec a otočil se na mě. Měla bych utéct. Určitě. Ale mé nohy, jako by mě neposlouchali.

 „Copak miláčku.“ Řekl udýchaně a udělal jeden krok ke mně.

 „Líbilo se ti to?“ Bože, jak já ho nenávidím, prolétlo mi hlavou. „Nesmíš se na mě zlobit lásko, ale jsem jen chlap...,potřebuju to. A až ty budeš připravená...,bude to ještě krásnější, veř mi. Udělám ti to, tisíckrát krásněji“ Zašklebil se na mě. 

Zabiju ho. Kdybych měla pušku, už je mrtvý. Najednou, jako by se mé tělo rázem vzpamatovalo. „Nenávidím,tě!“ Vykřikla jsem a mé nohy se konečně dali na útěk.