LÁSKA PODLE PRAVIDEL 3 ČÁST

 Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni. 

Večeře proběhla celkem v klidu. Tak jsem tajně doufala, že moje utrpení brzy skončí a budu moci zalézt do pokoje, a už nikdy nevylézt. Ale to jsem se spletla. Vůbec to nevypadalo, že by se měli k odchodu. Naopak.  Alex se pustil do partičky šachů s mým otcem. Lilith probírala nejnovější módu s mojí matkou a Daniel jim všem, stačil zdárně sekundovat.

 Sedla jsem si do křesla pod okno a přemýšlela o důvodu, jak se co nejrychleji vypařit. Už delší dobu jsem nevnímala Ronaldovo tlachání a pohroužila jsem se zcela do svých myšlenek.   

  „Kárle…, nebyl jsem si zcela jistý. Ale teď, už jsem.“  Ronaldův hlas prořízl ticho v místnosti. Všichni jsme se otočily jeho směrem. Držel v ruce zákoník Valvonů a díval se na otce.                                                                                    

 „Tohle tu není zcela náhodou, že?“ Chvíli bylo v místnosti takové ticho, že by bylo slyšet špendlík spadnout na zem. První se vzpamatoval Alex.                                                               

  „Nech to být, Ronalde. Hned!“ Bylo cítit napětí v místnosti, i napětí mezi nimi.

 „Ale no tak bráško, nebuď tak upjatý. A přiznej, že by ses rád sám ujistil.“  Evidentně si tuto situaci užíval. Položil zákoník na stůl a podíval se na mě. Polilo mě horko. Díval se na mě tak zvláštně. Úplně jsem cítila, jak se mé vědomí vytrácí do dáli a moje tělesná schránka slábne.

 „Ronalde! Varuji tě, přestaň!“  Alexův hlas zazněl místností, jako hromobití. Vzápětí se všechno seběhlo tak rychle, že jsem se nestačila ani vzpamatovat. Alex jedním pohledem a mávnutím ruky uzemnil Ronalda tak, že ten odletěl na druhý konec místnosti. Pokynutím hlavy mu ukázal ke dveřím a než jsem se stačila poroučet k zemi, byl u mě, a já se mu sesunula na vozík do náručí.  

Páni! Ještě nikdy jsem nic takového neviděl. A to teď nemluvím o tom, že už dnes podruhé ležíš Alexovi v náručí. Ozvalo se mi v hlavě těsně před tím, než jsem ztratila vědomí.                                                                  

Když jsem se probrala, opatrně jsem otevřela oči. Na chvíli jsem doufala, že to byl jenom sen, a já se probudím a všechno bude zase jako dřív. Ale nebyl. První co jsem spatřila, byla Lilithina usměvavá tvář. 

 „No konečně Danilo.“ Přemýšlela jsem, co se vlastně stalo. Rozhlédla jsem se po místnosti. Všichni se na mě dívali, jako kdybych spadla z měsíce. Změřila jsem si pohledem všechny přítomné, a když se můj zrak setkal s Alexovým, cítila jsem, jak rudnu.                                                                             

 „My známe zákoník Valvonů, Danilo.“ Pokračovala Lilith a zabodla do mě své modré oči. Asi mám tedy dlouhé vedení, pomyslila jsem si, když jsem viděla očekávání v jejích očích. A v očích všech ostatních. Nadzvedla jsem obočí, pokrčila rameny a podívala se na Daniela.

  Jsou jako my. Valvoni, sestřičko. Takže si můžeš vybrat ženicha. Ale myslím, že je načase, aby sis pořádně prostudovala náš zákoník.           

  „Všechno, musí být v přísné rovnováze, Danilo.“  Řekl už nahlas a pak očima pobídl Lilith, aby pokračovala.                                                          

  „Valvoni mají velmi přísné zákony a od věků nastolenou rovnováhu.  Všechno musí být v rovnováze. Nic není jen černé nebo bílé. Nikdo není jen zlý, nebo hodný. Ani dva jsou jako Kain a Abel. Ani jeden není jen hodný, nebo zlý. I ďábel, byl padlý anděl. A ani anděl, není bez chyby. Musí být rovnováha. A ty to musíš pochopit. Musíš se s tím naučit žít. Musíš porozumět, ještě spoustu věcem, Danilo.“  Pak mne vzala za ruku a s pochopením, se na mě usmála.

„I láska…, i láska má svá pravidla.“