LÁSKA PODLE PRAVIDEL 4 ČÁST

 Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni. 

Jak krásné bylo žít v blažené nevědomosti. Byla jsem normální. Spokojená a šťastná a teď? Už celý týden študuji ten zpropadený zákoník a stále z něho nejsem dost moudrá. Já jsem si to nevybrala, kruci. Proč zrovna já, musím mít takovou smůlu.

 Byl pátek odpoledne a pracovní týden uběhl celkem klidně. Až moc klidně, pomyslila jsem si, když jsem zaparkovala auto před domem.  Za celý týden jsem ani jednoho ze sourozenců Morleyových neviděla. Ne že by mi to zrovna vadilo, ale bylo to divné. Moc divné. Ani Lilith se neukázala a to už bylo na pováženou. Nu co. Zatřásla jsem hlavou ve snaze zahnat katastrofické scénáře a vběhla do domu. Byla jsem rozhodnuta si jít zaběhat a pak se až do pondělí zavřít v pokoji.                                                            

   „Danilo.“ Ozvalo se z kuchyně, ačkoli jsem se velmi neslyšně plížila po schodech do pokoje.                                                                                                   

  „Na posteli máš šaty.“ Moje matka vykoukla ze dveří a podívala se na mě.              

 „Ty šaty si oblékni. Máš na to dvě hodiny, holčičko.“ Vytřeštila jsem na ni nechápavě oči. Už jsem se nadechovala k odpovědi, ona ale pokračovala.    

 „A bez řečí Danilo. Shodli jsme se, že je na čase, aby ses odpoutala od Daniela. Četla jsi ten zákoník, že ano holčičko?“ Dívala se na mě s otázkou v očích. 

 No jo četla. Jasně, že jsem ho četla. Najednou mi hlavou probleskl zákon o sourozencích Valvonů.  Pakliže, jsou k sobě sourozenci připoutáni, je nutné toto pouto přetrhnout. A musí se to stát, nejdéle v jednadvacátém roce života. A lze to pouze jedním způsobem. A to tak, že se připoutám k jinému Valvonovi.  Že spojím svůj život s jiným mužem. Pane bože. Najednou mi došel význam toho výkladu. Zatřásla jsem hlavou a vyděšeně se podívala na matku.                                                                   

  „Nebude to tak hrozné, holčičko, věř mi.“ Usmála se a pohladila mne po vlasech. Ale já jsem takto spokojená. Nic mi nechybí.

„Je to nezbytné Danilo. Až se oblékneš, učešu tě a otec tě odveze k Morleyovým.“ Zřejmě ji můj zděšený výraz přišel k smíchu, protože se začala smát.                                                 

 „Lilith připravila takový menší …, ples. Neboj, budeš se bavit.“ No, to si nejsem zrovna jistá. Ples? Copak já umím tancovat? Vždyť jsem kruci nikdy netancovala a ani po tom netoužím. A vůbec po nikom netoužím. Nechci vidět ani Ronalda, ani Lilith a ani jeho.                                                                          

   S povzdechem jsem si sedla na postel. Správně, nechci vidět ani jednoho z nich. Zavřela jsem oči a znovu viděla jeho tvář. Bože. Nemůžu na něj přestat myslet. Celý týden nemyslím na nic jiného, jak na něj. Na jeho úsměv. Gesta. Na ten pocit, který cítím pokaždé, když jsem s ním. Ale také na to, jak mne hrozně naštval. Ano, naštval. Utvrzovala jsem se v tom celý týden. Vždyť mi nic neřekl. Neřekl, že je jako my. Hraje si se mnou. Musí poznat, jak se cítím, když jsem s ním a zřejmě se dobře baví. Dělám jim tady šaška. A nepřišel. Celou dobu se ani neukázal. Vůbec. Je mu to fuk. Je mu jedno, že jsem neustále nalepená v okně a nemohu ani v klidu pracovat.  A on…, on… Bože. Co budu dělat?