LÁSKA PODLE PRAVIDEL PROLOG

   Žijí mezi námi.  Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla i svou víru. Valvoni.                                                                                                         

 Až do nedávna, jsem si myslela, že jsem vlastně vcelku normální a obyčejná holka.  Ani ne moc hubená. Ani ne moc chytrá, nebo hezká, zkrátka obyčejná. A docela mě to i vyhovovalo.  Úspěšně jsem se snažila dělat neviditelnou, a musím říci, že se mi to i dařilo. Byla jsem se svým klidným a spokojeným životem jeptišky, naprosto spokojená. Vždycky jsem si připadala trošku divná. Jiná, než ostatní holky. Kluci mě nezajímali, holčičí tlachání také ne a nejraději jsem se zdržovala doma, nebo v lese. A jediné mé povyražení, byl můj bratr. Mé otravné dvojče Daniel. Byli jsme spolu tak nějak zvláštně telepaticky propojeni. Musím přiznat, že třeba ve škole to mělo jisté výhody, ale jinak mi příšerně lezl na nervy. To jeho věčné pošťuchování a halekání. Ta jeho věčně dobrá nálada. Ale všechno se změnilo, v den našich jednadvacátých narozenin.  Tehdy jsem pochopila, že můj poklidný život je nenávratně pryč.                        

 Ten den, nám rodiče slavnostně předali jakousi starobylou knihu. Zákoník Valvonů.  To čemu jsem tehdy nerozuměla a co nechtěla vidět, to jsem teď konečně pochopila. Nejsem divná. Jsem jiná. My všichni jsme.   Nemohla jsem tomu uvěřit, ale konečně mi to do sebe začalo zapadat.  To, jací byli moji rodiče. Zvláštní a podivní.  Že moje matka sbírala bylinky při měsíčku na hřbitově a o půlnoci v lese. Že vždy každého zázračně uzdravila.  A můj otec? O něm jsem si od malička myslela, že je superman. Proto, to pouto s mým bratrem. Proto máme dar telepatie a nemusíme mluvit nahlas a slyšíme každou svou myšlenku.

 Od toho dne, se můj život, obrátil naruby. Zjistila jsem, že nejsem normální a ještě k tomu, si moji rodiče usmysleli, že už se musím naplno odpoutat od svého bratra, což jde jenom jedním způsobem.  Připoutat se ke svému budoucímu muži.                                                                           

  „Fajn! Už mě nebaví, jak se mi neustále šťourá v hlavě.“ Řekla jsem naštvaně a myslela jsem si, že to nějak přejdou. Zapomenou. Nebo budou čekat, až se stane zázrak a já se začnu ohlížet po ženichovi. To jsem se ale hodně spletla.                                                                           

   „Valvoni mají své zákony a podle nich se musí řídit. Svoje pravidla, která nesmějí nikdy porušit. A svoji víru, které bezmezně věří, holčičko.  A jeden ze zákonů praví, že pouze Valvona, můžeš pojmout za manžela.“   A tady, to všechno začalo.