V ZAJETÍ STÍNŮ 15 ČÁST

 

Uplynulo několik dní.  Vlastně ani nevím kolik.  Dva?  Tři?  A vlastně mi to bylo fuk.  Najednou jsem měl pocit,že mi je fuk úplně všechno.  Už několik dní, jsem se trýznil myšlenkami na ženu, kterou nemůžu mít.  Byl jsem zničený. Unavený. Zmatený a snad po prvé v životě nešťastný.  Nemocný láskou. 

 Už několik dní, jsem se ji úspěšně vyhýbal.  Zjistil jsem, že když není v mé blízkosti, nemám tak strašné nutkání se ji dotknout.  Ji líbat a hladit.  Milovat se s ní. Samozřejmě...,toužil jsem po ní, ale jen když jsem se ji dokázal vyhýbat, jsem nemusel tak trpět.  Zavřel jsem oči.  Ještě teď,  jsem cítil tu bolest.  Jak mě pálila a propalovala celé mé tělo skrz na skrz. Tu neskutečnou a nepředstavitelnou bolest se škvařit za živa. 

 „Chápu tvůj postoj, i když nemůžu říci, že s ním souhlasím:“. Ozval se za mnou Elejahův hlas.  Ani jsem se neotočil od okna . Už několik hodin, jsem zíral z okna haly do zahrady a ani jsem vlastně nevěděl na co.  

„Chceš říct, že chápeš, že netoužím po tom,se nechat uškvařit, ale nesouhlasíš se mnou?“.  Řekl jsem dostatečně ironicky. 

 Chvíli bylo ticho.  Jen slabé povzdechnutí, se mi ozvalo za zády.  Velký Elejah neví, co mi na to říci?  Původní jsou v koncích?  Musel jsem se usmát.  Poslední dny okolo mě chodily všichni po špičkách, jako bych byl z cukru.  Oni měli strach!  Vážně se báli o svůj zadek!  

„Ono je to vlastně jedno že?  Já zhebnu tak jako tak!“.  Vyprskl jsem.

  „Ale na tom mi nezáleží.  Ani na vás.  Na nikom!“. Pomalu jsem se otočil. Dívalo se na mě pět párů očí.  Ani jsem nepostřehl, kdy do místnosti vstoupili ostatní původní.  

„Ale ona bude žít!  A na tom jediném,  mi záleží!“.  Ano.  Na tom jediném mi záleželo.  Zemřel bych pro ni klidně hned. Na místě bych obětoval svůj život.  Život všech upírů. Kohokoli.  Jenom pro ni. 

 „Nebude“.  Finnův hlas prořízl ticho v místnosti.  Napnul jsem se jako luk.  Chce mě snad zastrašit?  Co je to za blbost.  Elena je člověk.  Vzteky jsem viděl rudě.

 „Stůj!“  Klausova ruka mě srazila k zemi, těsně před tím, než jsem se jal Finovi srazit vaz. 

 „Je to pravda!“.  Vrhl jsem nenávistný pohled na všechny přítomné a vyskočil na nohy. 

 „Je to pravda Damone.“.  Zašeptala Rebeka.  

„Elena je člověk, ale je vyvolená a pokud se proroctví nevyplní...,zemře i ona.“. 

 Nevěřícně jsem zatřásl hlavou.  Nechtěl jsem tomu věřit.  Určitě je to jenom lest.  Určitě.  Nevěřícně jsem těkal očima z jednoho na druhého.  Vážně nelhali.  V jejich očím byla směsice strachu, soucitu i pochopení. 

 Znaveně jsem padl do křesla pod oknem a schoval si tvář do dlaní.  Cítil jsem se bezmocně. Zoufale a ztraceně.  Ale fajn.  Tak když je to tak, tak proč nás už dávno neovlivnily a nedosáhli svého?  Jsou přeci všeho schopní. Po všech stránkách.

  „To je to...,co nemůžeme udělat!“.  Odpověděl Elejah, jakoby četl mé myšlenky.

  „Nemůžeme vás ovlivnit. Přinutit , ani jinak přesvědčit“.  Zvedl jsem hlavu a tázavě se na něj podíval.  

„Musí to být ze vzájemné lásky.  Dobrovolně.  Musíte to oba cítit stejně.“.  Hmm. Tak to jsme asi v pytli. Prolétlo mi hlavou.  Elena mě stejně silně nesnáší, jako já ji miluji.  Ale co dál?  Nesnesl jsem představu ,že by Elena měla zemřít.  Notabene kvůli mně.  To nepřicházelo v úvahu.  V žádném případě.  Ale co mám dělat, kruci?!  I kdybych obětoval sebe a všechny upíry na zemi, není mi to nic platné.  Tak co teď?  Povzdechl jsem si a opřel hlavu o opěradlo.  Byl sem rozhodnutý udělat cokoli.  Cokoli, aby žila.  Cokoli na světě, abych ji udržel při životě. 

 „Tak fajn!“.  Změřil jsem si všechny pohledem.  Vypadalo to, že se jim viditelně ulevilo.  

„Teď jsem  zvědav,co uděláte pro to, aby Elena změnila svůj názor, na moji osobu“. Povzdechl jsem si rezignovaně. 

 „Kdybys nebyl takovej idiot a udržel svýho ptáka pod poklopcem, nemuseli jme teď být v takovejch sračkách!“.  Pronesl Kol a založil si ruce na prsou .

 „Ale zpátky k tvé otázce …,co uděláme?...“.  Zašklebil se na mě. 

 „Všechno!  Všechno proto...,ačkoli se to zdá být zhola nemožné, aby se Elena zamilovala zrovna do tebe.  Všechno proto, aby se to přeci jenom stalo.“.  Všech pět teď na de mnou stálo a dívalo se na mě. Připadal jsem si jak u inkvizičního soudu. 

„A začneme tím...“. Řekl pomalu Klaus .  „Že zaútočíme na Elenin soucit!“.  Co tím myslí sakra?!  Vytřeštil jsem oči. 

 „A pak...“. Všichni si založily ruce na prsou. 

 „Když o tebe bude mít strach, nebude tě nenávidět“.  Řekl Elejah  .

 „Když tě bude litovat ,nebude tě nesnášet .“.  Pronesl Finn. 

 „Když s tebou bude mít soucit, nebudeš ji ukradený. “.  Zašklebil se Kol. 

 „ A když bude cítit žárlivost, nebude cítit nenávist “. Špitla Rebeka.