V ZAJETÍ STÍNŮ 17 ČÁST

 

Tak fajn! Zřejmě jsem už opravdu zešílel. Taky, kdo by se v tomhle blázinci nezbláznil. Protože jenom blázen, může souhlasit s tím, že se nechá přikovat v lese a možná i potenciálně vykrvácet, nebo umřít hlady. Možná oboje. Zamračil jsem se.

 Ležel jsem zrovna na posteli, v ruce držel tenisový míček, zamyšleně s ním házel do stropu a přemýšlel o dalším skvělém tahu původních. Kol s Finnem si to opravdu náležitě užívali. Tedy hlavně Finn, se tohoto úkolu zhostil velmi rád. Zvláště, když měl od Klause požehnání. Vzpomněl jsem si, jak se na mě Finn zašklebil, když mu Klaus vyložil další plán. 

 „Můžeš se spolehnout Klausi, odvedu tu prácičku tak dobře, jako by na tom závisel, můj život.“  

„Zmetek jeden!“ Zavrčel jsem si sám pro sebe a znovu míček vymrštil vzhůru. Bylo mi jasné, že si dá opravdu záležet. Klaus chtěl, aby si Elena myslela, že mne chce Finn zabít. Aby o mě měla strach. Aby se o mě bála, a chtěla mi pomoci. Zachránit mě, a třeba si něco přiznat. I když, tomu jsem zrovna moc nevěřil. Spíše jsem se bál toho, že si Elena ani nevšimne, že nejsem doma. Anebo bude ráda, že jsem zmizel. 

No, to jsem teda v hajzlu, prolétlo mi hlavou. Protože, vážně pochybuji o tom, že mě Elena bude postrádat. Finn má volnou ruku a já jako blbec, mu klidně sednu sám na lopatu. Dobrovolně.

 Naštvaně jsem chytil letící míček. No většího idiota, by pohledal.  Můžu přeci klidně odejít. Můžu zmizet a už mě tu nikdo, nikdy neuvidí. Můžu? Povzdechl jsem si, zavřel jsem oči a představil si její tvář. Její rty, když ji líbám. Její hladké a hebké tělo. Bože. Nemůžu! Nemůžu odejít, protože ji miluji. Ano. Jsem zamilovaný cvok, který vlastně doufá, že zamilovaný není, aby si mohl zachránit, svůj krk.

 „Jsem idiot, který si zoufale, leč zbytečně, přeje nebýt idiotem.“ Řekl jsem nahlas a v tom se v mém zorném poli, objevila čísi ruka, a chytila letící míček, nad mojí hlavou.

 „Gratuluji ti, ke tvému prozření, lépe bych to neřekl, ani já.“ Šklebil se na mě Kol.

 „A nechci tě vyrušovat ve tvém rozjímání, ale musíme jít. Elena spí, musíme být pryč, než se vzbudí.“