LÁSKA PODLE PRAVIDEL 9 ČÁST

 Žijí mezi námi. Jsou jako my, ale mají své zákony. Svá pravidla, i svou víru. Valvoni.

„Chceš se se mnou pomilovat, lásko?“ Vydechl a v ten moment mně polilo horko.  Srdce se mi rozbušilo jako o závod a krev mi divoce pulsovala v žilách. Jednou rukou mně přinutil, abych se mu podívala do tváře.  Poznala jsem, že je na tom úplně stejně, jako já. Zhluboka a ztěžka oddychoval a jeho ruce, hladící mou tvář se třásly. Cítila jsem, jak se mé nitro chvěje. Jak každičký nerv a každá buňka v mém těle, touží po jediném. Po jeho dotecích. Polibcích. Po jeho těle. Zřejmě poznal mé rozpoložení, protože se bez dalšího varování se mnou sesunul do trávy a hladově se vrhl na má ústa.   

 „Nikdy se tě nevzdám, lásko.“ Zašeptal vzrušeně a pak mě jedním trhnutím zbavil šatů a vzápětí i kalhotek. Ležela jsem teď před ním nahá, rozechvělá a vzrušená.  Jeho oči i ruce bloudily hladově po mém těle. Zuřivě se vrhl na má ústa a pak v drobných polibcích pokračoval níž a níž. Všude, kde se mě dotkla jeho ruka, se dotkly také jeho rty. Drobnými polibky zasypal můj krk, ramena, ruce a pak se vášnivě přisál na má ňadra.

 „Bože, jsi tak krásná.“  Vypravil ze sebe, ale ani na chvíli, se ode mne neodpoutal. Zlíbal moje prsa, pupík i podbřišek, až nakonec jemně roztáhl mé nohy a zabořil svá ústa do mého rozkroku. Zvrátila jsem hlavu a vykřikla jeho jméno. Vzepjala jsem se jako luk a vzrušeně zasténala. Toužila jsem po jediném. Po tom, aby nikdy nepřestal. Aby nikdy neodešel. A aby tato chvíle, zůstala navždy.  A aby si mě proboha, už konečně vzal.

 „Alexi. Prosím.“  Vítězoslavně se na mě zadíval a pak ze sebe neskutečnou rychlostí strhal svoje oblečení.

 „Miluji tě, Danilo.“ Řekl ve stejnou chvíli, ve kterou do mě vstoupil. Jemně. Pomalu, jako bych byla cukrová panenka. Obtočila jsem mu nohy okolo boků a přitáhla si ho těsněji k sobě. Měla jsem pocit, že exploduji. Že se zblázním, nebo při nejmenším zešílím touhou. Zřejmě to poznal, protože se jen usmál, přirazil tvrději a pak se začal ve mně pohybovat. Pomalu. Pomalinku. Zasténala jsem a vzepjala se proti němu. Stále to bylo málo. Měla jsem pocit, že mně chce mučit a úmyslně prodlužuje moje trápení. Chytla jsem ho okolo krku a přetočila se s ním tak, abych měla navrch. Pomalu v agonii jsem si sedla na jeho penis a začala se divoce pohybovat. Celé mé tělo, mé nitro i má duše, byla jeho.        

 „Ale bude to po mém, lásko.“  Znovu se se mnou přetočil a pak se mi dlouze podíval do očí. Zřejmě byl spokojen, s tím, co tam viděl, protože se vzápětí začal divoce pohybovat. Zuřivě. Vášnivě. Omotala jsem své tělo co nejvíce, okolo jeho a ve chvíli, kdy jsem cítila vyvrcholení, jsem zvrátila hlavu.                           

  „Alexi.“  Vykřikla jsem a zabořila nehty do jeho zad. Ještě několikrát přirazil a pak se s mohutným výkřikem, zhroutil na mé tělo.