NEPOLÍBENÁ 2 ČÁST

 POHLED DESIRÉ 

Tak dneska Jsem zabodovala. Rozhodla jsem, že potřebujeme trochu relaxace.  A že tudíž, pojedeme na několik dní k jezeru. Vlastně. Bylo to účelové. Věděla jsem, že Stefan, pokud pojede Damon odmítne jet, a to jsem potřebovala.  Já potřebovala, aby byl Damon s Elenou na chvíli sám.  Ano! Jsem asi intrikánka, ale účel světí prostředky.

  Můj bratr se zamiloval. Fakt! Nemohla jsem tomu uvěřit, když Jsem to poprvé ucítila.  Opravdu a vážně se zamiloval.  Kdyby mi to řekl někdo ještě před půl rokem, myslela bych si, že se zbláznil.  Damon a láska? Blbost! Viděla jsem za těch dvě stě let,mu stovky žen ležet u nohou. Stovky žen, škemrajících o jediný jeho pohled.  Ale láska?! Nikdy!  A o to víc, jsem byla překvapena a šťastna, když jsem to jednoho dne zjistila. Přeji si aby byl šťastný. Přeji mu ženu, která ho bude milovat a před kterou se nebude muset schovávat.  Být tím čím je.  Před kterou, se nebude muset stydět, za to co je.  A před kterou, si nebude muset na nic hrát. 

 A byla jsem si jistá, že ani Eleně není lhostejný.  Pokaždé, když ho viděla, se její nitro rozbouřilo. Celá se rozklepala. Zčervenala. Zapoměla dýchat. Zkrátka,je to jasné, jako facka. No, a tak jsem se rozhodla, jim dopřát několik málo dní.  Samozřejmě, nebylo jednoduché překecat Elenu k tomu,  aby se na chvíli odpoutala od své role matky a ošetřovatelky. Zvláště, když zjistila, že Damon pojede s námi. Ale Jeremy, už jen při té představě, že zůstane na víkend sám a že bude mít pár dní, kdy ho nebude kontrolovat a neustále ho prudit, se vážně hodně přičinil o to, aby jela.  Ale největší sranda byla, když dneska Elena zjistila, že nemá svoje věci. Hned se samozřejmě pustila do Damona. Do koho jiného.  Ti dva jsou neustále, jak dva kohouti, na jednom smetišti. 

„Damone! To je určitě tvoje práce. Přiznej to! Kam si dal mé věci?!“. 

 „Ale samozřejmě zlatíčko!“. Stáli u sebe přesně jak dva kohouti. Cítila jsem to napětí. A to jiskření mezi nimi, 

 „Ale samozřejmě zlatíčko! Kdo jiný, tu má taky lepší důvod, nežli já. To já, mám  ten nejlepší důvod k tomu, schovat tvoje věci.  Teď budeš muset hold chodit nahá!“. Když chytil její ruku, letící k jeho obličeji a stáli tak těsně u sebe, v tu chvíli ,jsem věděla, že dělám správnou věc. Že dělám správně, když jsem se rozhodla, jim trochu pomoct. 

 Damon je ztracený.  Damon je tak ztracený,jak to nejvíc jde.  O můj bože, bráško, ty si se opravdu zamiloval. Elena se samozřejmě snažila ještě protestovat, ae myslím, že pojede. Zvláště po tom co ji řekl Jeremy.  Ten kluk se mi začíná líbit.

 „Eleno! Myslíš, že nejsem schopen, to tu zvládnout pár dní sám!?! Zajímalo by mě, co by na to řekla, naše matka.  Na to, že se zavíráš před světem a odmítáš žít.  Myslím, že by s toho nebyla moc šťastná.“ Ano ten kluk je vážně chytrý.  Určitě má Damonovu školu.  Ty dva, spolu tráví spoustu času.  Řekla bych, že tolik, kolik já s Elenou. 

 Zamyšleně jsem házela věci do tašek a balila. Věci pro mě, i pro Elenu.  Vzala jsem do rukou plavky, které koupil Damon. Poslala jsem ho na nákup, protože já jsem měla ještě jiné zařizování.  Ale musím říct, že vybral dobře.  Vybral fakt skvěle.  Když jsem se postavila před zrcadlo, viděla jsem, že košíčky sedí jako ulité.  Jen ty Eleniny košíčky, byli alespoň o dvě čísla větší.  Musela jsem se usmát.  Měl dobrý vkus.  A dobrý odhad.  Jsem přesvědčena, že i Eleně padnou výborně.  Hodila jsem posledních pár kousků do tašek, a táhla je po schodech dolů.

 „Na jak dlouho myslíš, že tam jedeme?!“  Smál se Damon a opíral se o zábradlí.

 „Ta je moje. A ta Eleny!“. Ukázala jsem na obě tašky. 

„Tak v tom případě doufám sestřičko, že si zabalila správně. Ale znáš mě, kdyby bylo podle mě, nepotřebovala by vůbec nic. “. Mrkla jsem na něj a přistoupila na jeho hru.

 „Ale samozřejmě bráško.  A právě proto, že tě znám, tak musím chránit její čest. Před tebou si není žádná sukně jistá.  A proto taky má garde,nemyslíš?!“. Vzal mi tašky z rukou,a na tváři vykouzlil ten svůj neodolatelný úsměv.

 „Ano! Ale její garde má ještě černější myšlenky, než sám nápadník!“. Mrkl na mě.

 „Nezapomínej na to, že já také, moc dobře poznám, na co myslíš, moje milá sestřičko“.