NEPOLÍBENÁ 6 ČÁST

 POHLED ELENA 

Byla to nádhera, nikdy jsem si nemyslela, že koupat se v noci, nahá, může být taková nádhera. Cítila jsem se tak volná. Tak svobodná. Když se každá vlnka dotýkala mého těla, bylo to neuvěřitelné. Vlastně,všechno tu bylo neuvěřitelné. Všechno, a nejvíc, samozřejmě Damon. Samozřejmě. Vždycky mě tolik dokázal vytočit. Tolik, že bych ho nejraději vždy praštila něčím po hlavě. Ale poslední dobou,se mi zdál trochu jiný. Nebyl už tak...Nemohla jsem to definovat. Protivný? Dotěrný? Né! Vždyť, choval se stále stejně. To spíš já, dívala jsem se na něj jinýma očima. 

 Už od té chvíle, co mě políbil, jsem věděla, že jsem se zamilovala, jen jestli on to cítí také tak. Jestli ke mně vůbec něco cítí.  Jestli se mu líbím? Když se nelíbím, ani sama sobě? V hlavě jsem měla takový zmatek. Jak to, že do teď mě kluci nezajímali, a najednou. Nemůžu spát, protože na něj furt myslím. Neustále myslím na ten polibek, na to, jak řekl, že sem nádherná.  Nádherná.  A co když je to jen fráze.  Taková fráze, kterou chlapy používají, aby dostali holku do postele?! Jak to poznám? Jak poznám, že to co říká, myslí upřímně? Vždyť! Může mít, na jakoukoli holku ukáže. Může mít každou, na kterou se jenom podívá.  Tak proč já? Ještě jednou jsem se ponořila, a s křikem vyskočila z vody. Panebože! Je to studené. Ale nádherné.

 „Eleno! Honem! Dáme si úžasnou masáž“. Zadívala jsem se do tmy. Neviděla jsem nic, jen jiskřící se, dopadající kapky vody. Bylo to, jako kdyby se přede mnou rozprostíral závoj ze samých briliantů. Ponořila jsem se pod vodu. Když jsem podplouvala padající vodopád, cítila jsem jeho sílu do zad. Bože! Opravdu je to neuvěřitelné.

 „Desiré!Je to nádhera. Je to nádhera, když se o mé nahé tělo dotýkají vlny“. Postavila jsem se, a snažila si mokré vlasy odhodit z čela. 

„Je to nádhera,když...“. Nevím jak dlouho trvalo, než jsem si to uvědomila. Vteřinu. Minutu. Ohromeně jsem zůstala stát, a dívala se na něj. Přímo naproti mně seděl Damon. Seděl, a s úsměvem mě pozoroval. Vůbec jsem si neuvědomila, že tu vlastně nikde nevidím Desiré. Že jsem vlastně úplně nahá.  Vlastně jsem teď nevěděla, ani jak se jmenuji. 

Najednou moje ruce samovolně vystřelily k mým prsům. Bože. Jsem nahá.  A on se na mě dívá. Zkřížila jsem si ruce na prsou, a přála jsem si, abych byla neviditelná. Cítila jsem takový stud. Tolik jsem se styděla.  Cítila jsem, jak se mi slzy derou do očí. Spustila jsem ruce a rezignovaně, zahanbeně  a utrápeně, jsem se podívala na Damona uslzenýma očima. Nikdy jsem se necítila tak bezradně. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Jestli mám s křikem utéct. Plakat. Nadávat. Vrhnout se zpátky do vodopádu. Nohy mi ztěžkly a nebyla jsem schopna, sebemenšího pohybu. Nebyla jsem schopna, ze sebe vydat ani hlásku. Nic. Jen jsem stála a bezradně se na něj dívala. V tom se Damon zvedl a přistoupil ke mně. Bože! On je nahý. On je nahý, a vůbec se za to nestydí. Ani trochu, se nesnaží, to skrývat. Ani trošičku se nesnaží, přede mnou zakrýt. A já se cítila, ještě hůř než před tím. Nechtěla jsem se na něj dívat, ale nešlo to. Prostě to nešlo.  Zpanikařila jsem. Panebože, co mám dělat teď?! 

„Už jsem ti jednou řekl lásko, že se mě nemusíš bát!“. Přistoupil až ke mně, a vzal mou hlavu do dlaní.

 „A vůbec se nemusíš přede mnou stydět. Věř mi, jsi překrásná!“. Přejel prstem po mé tváři a setřel slzu, která mi tekla po tváři. 

„Ani trošičku se přede mnou nemusíš stydět. To já, bych se měl stydět před tebou. Né, za svoji nahotu, ale za to, co cítím, pokaždé, když jsem v tvoji přítomnosti. Pokaždé, když se tě jen lehce dotknu. Za to, že po tobě tolik toužím. A ty si při tom tak nevinná. Tak čistá. Tak neuvěřitelná!“. Neustále přejížděl oběma palci po mích tvářích. A pak skoro těsně u mích úst vydechl.

 „Překrásná jsi lásko. A věř mi, že až jednou budeš moje, že tomu uvěříš!“.