NEPOLÍBENÁ 7 ČÁST

 POHLED DAMON

 Seděl Jsem před krbem a přemýšlel. Elena byla ve svém pokoji, a Desiré se ještě nevrátila. Zajímalo by mě, kde zase co vymýšlí. Někdy Jsem měl sto chutí svou  sestřičku vážně zaškrtit. A dnes byla zrovna jedna z těch chvil. Za normálních okolností,bych ji byl možná vděčný, ale ne dnes. Stálo mě veškeré mé sebeovládání, a veškeré mé úsilí, abych se dokázal ovládnout. Nechtěl jsem Elenu vyplašit. Nestyděl jsem se za mé tělo. A už vůbec jsem se nikdy nestyděl, za jeho reakci, ale cítil jsem, že to by pro začátek bylo na Elenu příliš. Byla tak vylekaná. Tak nesvá a tak zahanbená, že jsem věděl, že musím zabrzdit.  Měl jsem sto chutí se na ní vrhnout, a ukázat jí, jaké to je, když po ní toužím. Vzít si ji, a vyplenit její tělo. Ukázat ji tu vášeň, kterou musím skrývat. Ale ještě nikdy, jsem se od žádné nahé ženy, tak rychle nevypařil.  Protože jsem věděl, že jestli tam zůstanu, jen o vteřinu déle, už mě nic na světě nezastaví. Nic!

 Ucítil jsem slabí průvan. Věděl Jsem, že Desiré, stojí za mnou, ani jsem se neobtěžoval s tím, se na ní otočit.  Ani jsem se neobtěžoval, mluvit nahlas. 

Mám sto chutí, tě zaškrtit sestřičko!

 Na svém rameni, jsem ucítil její ruku. Sedla si vedle mě, a ve své mysli, mi odpověděla.Nepotřebovali jsme mluvit nahlas. Nikdy! Vždy jsme cítily, a slyšeli, co ten druhý říká, a na co myslí.  

Damone! Věř mi, že vím co dělám! Mám tě ráda bráško, a vím, že ji miluješ. Povzdechl jsem si. Desiré vždycky věděla všechno nejlíp. A vlastně, vždycky měla pravdu. To ta její síla, ta síla která se skrývala uvnitř ní. Ta neuvěřitelná schopnost cítit pocity, všech kolem sebe. Ta síla, která ji dávala možnost, vlézt každému do hlavy, a vědět hned, na čem je.  Vždycky jsem ji věřil.  A vždycky, měla pravdu.

 Věřím ti, jen nevím... Ani jsem nemusel dokončit myšlenku. 

 Je to tak správně, nechci aby jsi před ní skrýval jaký si Damone! Nechci aby jsi před ní skrýval nic, ze své mužské i upíří podstaty. Věř mi, že vím co dělám.  Chci jenom, aby jsi byl šťastný. Chci jenom, aby jste byli spolu šťastní.  Podíval jsem se na ní. Věděl jsem, že zná odpověď, ale bál jsem se na to zeptat. 

Miluje tě Damone. Cítím to. Tak mi prosím, prosím věř. Postavila se, usmála se na mě a obrátila se k odchodu. 

A už se sakra... Otočila se ještě jednou u dveří.  Už se sakra, začni chovat jako ty. Ještě před nějakým časem by sis ji vzal. Protože to jsi ty. Tak se tak sakra, už zase začni chovat! 

Ještě chvíli jsem seděl a přemýšlel, co to po mě vlastně Desiré chce. Myslí si, že bude pro mě a pro Elenu nejlepší, když ji nebudu šetřit? Když ji ukážu, jaký doopravdy jsem? Když ji ukážu, jak moc po ni toužím? Když ji ukážu ,co jsem doopravdy zač? A když ji nenechám,o tom vůbec pochybovat? O ní. O mě. O nás. Když ji ukážu, co je to síla vášně?  Ano, asi má pravdu. Má. Určitě.  Protože, když ji nedonutím, aby se mi otevřela, by se nestyděla si vzít, to co chce,  když budu kolem ní chodit stále po špičkách, nikdy nedostane odvahu.  A já té odvahy, mám lásko na rozdávání. Za nás za oba. Vlastně, od teď, ti lásko ukážu, jak veliké je moje ego. Nekonečné. Stejně tak nekonečné, jako má touha.  A já jsem se za své city, ani za nic co dělám, nebo cítím, nikdy nestyděl. A já tě to lásko, naučím. Věř mi.

Pomalu jsem otevřel dveře ložnice. Elena ležela na posteli a spala. Lehl jsem si vedle ní a pozoroval její spící tvář. Byla tak krásná!.Lehce sem se dotkl její tváře. Bože, kdyby jsi jen věděla, co se mnou lásko děláš. Přiblížil jsem svůj obličej k jejím vlasům a vdechl její vůni.  Srdce mi tlouklo jako o závod. Kdyby si jen tušila, jak málo chybí k tomu, abych si tě hned teď a tady, celou vzal. Ještě jednou jsem vdechl tu vůni a neubránil jsem se hlasitému vzdechu. Elena otevřela oči. Vykřikla a posadila se na posteli.

„Co! Co tu děláš Damone!“. Byla tak vyděšená. Neboj lásko. Mě se nemusíš bát. Není přeci nic špatného na tom, že po tobě toužím.Jako muž. Jako muž, ale i jako upír! 

„Užívám si tvoji krásu miláčku.“. Posadil jsem se vedle ní. Přiblížil jsem svůj obličej k její tváři, a aniž bych se ji dotkl svými ústy, obkresloval jsem kontury jejího obličeje. Pak jsem nasál vzduch a vydechl. 

„A užívám si, i tvé vůně miláčku! Té překrásné vůně, tvojí krve.“.