STÍNY NOCI 11 ČÁST

 

Najednou ucítila na své tváři, něčí horké ruce. Vzrušeně vydechla a přikryla jeho dlaň, svou. Byl to zase on. „Nebojím se.“ Zašeptala ještě jednou a byla to pravda.

I on, to poznal. Necítil její strach, ale touhu. Pomalinku se sklonil a políbil ji na rty. Tolik po ní toužil. Tolik, že to nedokázal vypovědět. Že se nedokázal ovládat. Chtěl její tělo, její krev i duši. Chtěl všechno, co mu může dát a ke své hrůze zjistil, že už mu nic nezabrání v tom, aby si to vzal.

„Tolik, po tobě toužím…“ zasténal, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl, ve snaze, se trochu uklidnit. A když očima přejel její nahé tělo a jeho oči se zastavily na pulsující tepně na krku, bez jediného slova změnil svou tvář.

„Bože, pomoz mi.“ zašeptal a hladově se zakousl do jejího krku. A zase to tu bylo. Byla jako nektar. Jako lék, pro jeho ztracenou duši. Jeho ruce bloudily hladově po jejím těle a jeho tesáky se bořily hlouběji a hlouběji. Už se nedokázal ovládat, jeho touha a vášeň, ho úplně zmohla a převálcovala.

Cítil, jak jeho tělo hoří. Jak mu každý nerv v těle pulsuje. Jak se chvěje každý kousek jeho pokožky, a jeho dech, připomínal astmatický záchvat. Každá buňka v jeho těle, toužila po jediném, vzít si všechno, co mu může dát.

 Krmil se jak šílenec. Jako blázen. Jako smyslů zbavený. Jak moc zoufale, po ní toužil. Ztratil pojem o prostoru a času a teprve když se přestala hýbat, ustal. Pohladil ji po tváři, prokousl si zápěstí a přiložil ji ho k ústům.

„Pij, lásko,“ zasténal a přivinul si ji do náručí. Tohle ještě nikdy neudělal, nikdy. Nikdy, za celý svůj dlouhý život. „už není, cesty zpět.“

Když otevřela oči, přetočil si ji pod sebe a hladově zlíbal její tělo. Od kořínku vlasů, až po konečky prstů, na nohou. Bylo to, jako zázrak, jako konec světa. Vzepřel se na loktech a toužebně, se jí zadíval do očí.

Oddychovala stejně prudce, jako on. Odhrnul ji mokré vlasy z čela a lehounce ji políbil. Už nečekal, na svolení. Znovu začal jazykem kreslit po jejím těle, a když jemně roztáhl její nohy a přisál se mezi ně, zasténala a vzepřela se jako luk.

„Ach, můj bože.“ vydechl a na chvilinku přestal. Zamračila se na něj, jako kdyby nechtěla, aby to skončilo.

 Jen se usmál, zalehl její tělo svým a čekal, až dostane svůj dech pod kontrolu. Pak se malinko nadzvedl, lehce stáhl kalhoty, aby vysvobodil svoji chloubu, zhoupl se v bocích a přirazil.

„Diano.“ vykřikl do ticha a začal zuřivě přirážet. Divoce oddychoval a jeho ústa bloudila všude, kam dosáhla. Jejich těla se vlnila a vzpínala proti sobě, a co chvíli, prořízl ticho noci, jejich sten a výkřik. Nikdy nic, takového necítil. Nikdy nic takového nezažil. A nikdy tak moc, po nikom netoužil.

„Agatone!“ vykřikla. Cítil její orgasmus, čekal, na tuto chvíli. Ještě se několikrát divoce, zhoupl v bocích, a když přirazil naposledy, zvrátil hlavu a zhluboka zařval.