STÍNY NOCI 14 ČÁST

 

Mohutné, dřevěné dveře, se na jednou otevřeli a Leon ustoupil krok stranou.

 „Jste očekávána, paní.“ Pronesl tichým hlasem, „následujte mě.“ Měl na sobě jakýsi šedý hábit, v rukou stříbrnou berli a na hlavě šedou kápi. 

Diana vkročila do rozlehlého sálu a najednou měla pocit, jakoby se ocitla v jiném století. Zdi, byli z neopracovaného kamene, stejně tak i podlaha a všude na stěnách hořeli louče. Bylo přítmí, šero, jen oheň z loučí ozařoval místnost. 

Na jedné straně místnosti, v otevřeném krbu hořel oheň a na druhé, přímo v čele, bylo jakési vyvýšené poschodí, na kterém seděli oni. Po každé straně, tohoto monumentálního trůnu, stála obrovská kamenná nádoba, ze které vysoko plál oheň. 

 Po levé, i po pravé straně sálu, postávali lidé a dost zvědavě, si ji prohlíželi. Najednou se cítila, jako když ji vedou na porážku. Neustále si něco šeptali, o něčem se dohadovali a propalovali ji pohledem. Leon se zastavil a třikrát, udeřil berlí do země.

 „Přistoupíme k poslednímu bodu, dnešní audience,“ řekl, uklonil se a ukázal na Dianu, „a tou je, zasvěcení této ženy, našemu pánovi.“ 

Diana se zastavila a když se podívala vzhůru, podlomily se jí kolena. Přímo proti ní, nejvýše, seděl Agaton na dřevěném, masivním trůnu. 

Vysoké opěradlo, se tyčilo ještě metr nad jeho hlavou a na každou stranu, se skláněla jedna vyřezávaná hlava vlkodlaka.  Na sobě měl černé kalhoty, černou košili a až ke kotníkům dlouhý, černý kabát, se stříbrnými knoflíky. 

Po jeho pravé straně, o stupínek níže, seděl Leandr a po levé, o další stupínek níže, seděla Elvíra s Oxanou.

 „Je to člověk.“ Vykřikl někdo, za Dianinými zády a ze sálu se ozvalo, nesouhlasné mručení. 

Diana se strachy, ani nepohnula. Z každé strany, se k ní přiblížilo několik lidí. Prohlíželi si ji, ze všech stran a neustále ji očichávali a nasávali vzduch.

 „Je označená?“ řekl jeden z mužů, a ještě několikrát začichal. 

„Samozřejmě, že je označená, Vanhelene,“ Ozval se Leandrův hlas, „chceš snad pochybovat o slovu, vašeho pána?!“ 

„Ne to…, to bych si nedovolil.“ Úlisný chlapík se špičatým nosem a pichlavýma očima, se přikrčil a udělal dva kroky zpět.

 „Ale tady…, moje dcera Conaleta a moji dva synové, by rádi…“ 

„Rádi by, co?!“ zaburácel znovu, Leandrův hlas.

 „Zřejmě by rádi byli svědkem, jejího zasvěcení,“ Z druhé strany místnosti, se odlepil vysoký zarostlý hromotluk a ukázal na Dianu, „ je to přeci, v kodexu krále. Pakliže si náš král, vybere člověčí ženu, máme právo, být přítomni rituálu.“ 

„Už dávno, nežijeme ve středověku, Derdhorfe,“ Leandr vyskočil ze svého místa, ale Agaton ho jediným pohybem ruky, zastavil. 

Položil bratrovi ruku na rameno, aby si sedl a vstal. Pak klidným a pomalým krokem došel až k muži a zblízka, hodně zblízka, se mu podíval do očí. Bylo vidět, že se muž zarazil a dostal strach. 

„Tak ty myslíš,“ vyslovoval, každé slovo, velmi pomalu a nahlas, „ty myslíš, že máš, na něco právo?“ Vzteky se mu vařila krev v žilách. Mohl by ho zamáčknout jak hmyz. V jediné chvíli, by ho mohl vymazat, z povrchu zemského. 

Věděl, že pro něj, oni nepředstavují žádnou hrozbu, ale měl strach o ni. Byla tak křehká a zranitelná. Když viděl strach v jejích očích, měl chuť všechny zabít a ukrýt ji ve svém náručí. 

Ale věděl, že to udělat nemůže, protože, jakmile nyní zaváhá a ukáže svoji slabost k této ženě, všechno se obrátí proti němu. Nemohl si dovolit vzpouru, nebo jakékoli pochybnosti. Kvůli ní, ne. 

„Ještě jednou, zapochybuješ o svém pánovi a vymažu tě, z povrchu zemského!“ zařval a jedním mávnutím ruky odhodil muže na druhý konec místnosti. Zvrátil hlavu, zařval jako raněné zvíře a zadíval se na Dianu. 

Musel to udělat. Musel. Změnil svoji podobu, svoji rychlostí ji popadl, přirazil ke zdi a zabořil svoje zuby, do jejího krku. Hltavě sál a krmil se, a když Diana zasténala a vpletla mu prsty do vlasů, úplně nad sebou ztratil kontrolu. 

Teprve, když se přestala hýbat, prokousl si zápěstí a přiložil ji ho k ústům. Pak si jedním pohybem uvolnil přezku na kalhotách, rozepnul zip a vykasal Dianě sukni. Zuřivě ji přirazil ke stěně a pomohl jí nasednout, na svůj úd.

 Úplně přestal vnímat okolí. Jeho vášeň a touha, ho zcela převálcovala. Divoce přirážel do jejího klína a zas a znova, sál z její tepny. Nakonec se jeho tělo otřáslo, v mohutném orgasmu a unaveně položil Dianě tvář do vlasů. 

Bože. Jak moc ji miloval. Jak moc.  A jak moc, ho ona, za tohle, bude nenávidět? Smutně se na ní usmál a pohladil ji po tváři. Pak si rychlím pohybem, zapnul kalhoty a otočil se do sálu. 

„Matko. Oxano,“ řekl zadýchaně, „ odveďte Dianu do mého pokoje.