STÍNY NOCI 16 ČÁST

 

Diana po další probdělé noci, otevřela uslzené oči. Den za dnem, to bylo horší a horší. Nedokázala už myslet na nic jiného, jak na něj. Nedokázala se soustředit, na jakoukoli práci. Nemohla jíst, ani reálně uvažovat.

 Agatonova tvář, se jí vzdalovala stále více a její duši spalovala, čím dál větší tíseň. Už to bylo dvanáct dní. Dvanáct dlouhých dní, bez něj. Bez jeho horkých rukou a jeho polibků. Bez jeho lásky. 

„Chybí mi?“ zašeptala, do ticha pokoje a najednou její nitro, zalilo horko. Srdce se jí rozbušilo a po tváři, ji skanula slza.

 „Bože, ano!“ vydechla, při tom zjištění. Stýskalo se jí. Bála se o něj tak moc, že už úplně zapomněla, proč se tomu tak hrozně bránila. Potřebovala ho. Potřebovala ho mít tady, ve svém náručí. Toužila po něm. 

Bezmyšlenkovitě na sebe naházela nějaké oblečení, natáhla si dlouhý huňatý kožich a vyběhla na zahradu. Vůbec si nevšimla, zvláštních pohledů Elvíry s Oxanou, když kolem nich proběhla s uslzenýma očima a zastavila se, až na kraji lesa.

 Už se tomu nedokázala bránit. Potoky slz, ji zkrápěli tvář. Celé její tělo, se otřásalo pod náporem emocí, bolesti a smutku. Miluje ho? Problesklo ji hlavou náhle a v tu chvíli, její útroby zalilo příjemné teplo. 

„Ano.“ vydechla, při tom zjištění a měla pocit, jakoby jí ze srdce spadl veliký kámen. Unaveně se opřela o kmen stromu a zavřela oči. Konečně si to přiznala. Miluje ho. Touží po něm. A tak moc, si přeje, aby byl s ní. 

„Miluji tě, Agatone.“ řekla tak tiše, že to znělo, jako pouhý sten a pak ucítila, tak nesmírnou úlevu, klid a mír, že se neodvážila otevřít oči.

 Jednou rukou, si omámeně sáhla na dvě malé ranky, na svém krku a zasténala. A zase to tu bylo. Ta nesmírná vášeň, ten překrásný pocit, když se z ní krmil. Srdce se jí rozbušilo, jako na poplach a celá se roztřásla vzrušením.

 Toužila po něm. Tak moc si přála, to znovu cítit. Jeho horký dech na svém krku. Jeho zuby bořící se do její tepny. Jeho ruce, na svém těle a jeho mužství, ve svém klíně.

 Ještě jednou, si přejela prsty po krku a zajela rukou, pod svůj šat. Když se dotkla hladké kůže na prsou, vykřikla a zvrátila hlavu dozadu. Znovu cítila jeho jazyk, razící si vlhké cestičky, po jejích prsou, bocích, bříšku.

 Dlaní si kreslila po těle, všude tam, kde se dotýkali jeho ruce. Vzpomínky, ji doháněli k šílenství. Zhluboka dýchala a sténala, a když rukou zajela až do místa, kde byla její touha nejintenzivnější, prohnula se jako luk a vykřikla. 

 „Agatone!“ Celá se roztřásla, v nastalém orgasmu a unaveně vydechla.

 „Miluji, tě.“ Zašeptala po chvíli, ale nechtěla otevřít oči, ve snaze tuto chvíli, ještě více prodloužit. 

„Tak moc, jsem si přál, abys to řekla.“ Ozval se hluboký hlas, nad její hlavou.

 Byl tu. Srdce se ji rozbušilo a pomalinku otevřela oči. Byl možná ohromný, strašný a děsivý, ale necítila strach. Jen radost. Štěstí. A také stud. Uvědomila si, čeho byl zřejmě zrovna svědkem a s uzarděním, sklopila svou tvář.

 „Jak…, jak dlouho…“ nedopověděla to. Po tváři, se ji začali řinout slzy. 

„Jak dlouho, jsem tu?“ zašeptal, už ve své lidské podobě a přinutil, se mu podívat do tváře.

 „Dost dlouho na to, lásko, abych poznal, že po mne toužíš.“