STÍNY NOCI 7 ČÁST

 

„Nebojím se tě.“ zašeptala, a očima zakroužila v jeho tváři. Upír? Samozřejmě, si myslela, že tu něco není v pořádku, ale tohle? 

Nasucho polkla, a omámeně vztáhla ruku k jeho obličeji. Lehce se dotkla naběhlých žil pod očima, a když její prsty sklouzly k jeho tesákům, zasténal. Nemohl uvěřit tomu, že se ho nebojí. 

Zavřel oči, a snažil se dostat svůj dech pod kontrolu. Už tak dlouho, se tak necítil. Už tak moc dlouho, po nikom tak netoužil. Slyšel její srdce, jak divoce bije. Ale ne strachy, poznal dobře ten rozdíl. Vzrušením? 

„Neměl bych. Bože…, neměl bych, ale tolik, po tobě toužím.“ zaúpěl, přitiskl se k jejímu tělu, a zabořil ji obličej do vlasů. 

„Toužím, po tobě. Po tvém těle. Po tvé krvi.“ vydechl, a pak ji políbil, na její pulsující tepnu. Nebránila se, jen se rukama opřela o stěnu, jakoby měla strach, že se jinak sesune k zemi. 

„Ano, jsem upír, lásko,“ zašeptal do jejího krku, „a měla by ses bát, ale jsem rád, že tomu tak není, neublížím ti.“ 

 „Vím to.“ špitla, a chytla se jeho ramen, když se ji podlomily kolena.

 „Dovolíš mi to?“ podíval se jí do tváře, a čekal, „dovolíš mi, se z tebe napít?“  Neodpověděla, ale její divoce bušící srdce a splašený dech, mu dal odpověď. Nebála se ho, dokonce ani teď, když to po ní žádal. Pomalu se přiblížil k jejímu krku a na chvíli zaváhal. 

„Nebude to bolet, lásko.“ vydechl po chvíli, a pak pomalu a jemně, zabořil svoje zuby, do jejího hrdla. Jemně, aby ji nevyplašil, se zakousl do její tepny. Slastně zavřel oči a zasténal. 

Už dlouho, necítil takovou slast, takovou chuť, a tak nesmírnou touhu. Zabořil svoje zuby hlouběji, a vzrušeně oddechujíc, začal hltavě pít. Bylo to neuvěřitelné. Bylo to magické. Byl to zázrak. Ještě nikdy, za celý svůj předlouhý život, se necítil, jako teď. Bylo to jiné. Bylo to jiné, než když se krmí z nutnosti. Její krev, mu připadala jako nektar, a celé jeho tělo, se třáslo vzrušením. Ano, poznal dobře, ten rozdíl a uvědomil si, že je navždy ztracen. 

„Děkuji ti,“ zašeptal ještě do jejího krku a snažil se dostat svůj dech pod kontrolu. „moc, to pro mne znamená.“  

Jen se ho chytla pevněji a unaveně opřela hlavu o stěnu. Poznal, že je na tom stejně jako on. Její srdce divoce burácelo, vzrušeně oddychovala a lehce se chvěla. Ne strachy, ale vzrušením a touhou. Jo

Lehce se odtáhl, aby se ji mohl podívat do tváře. Byla tak krásná. Tak zranitelná. A moje, prolétlo mu hlavou a zuřivě se vrhl, na její ústa. Stáhl z ní zbytek její halenky a hladově se vrhl na její prsa, deroucí se z podprsenky.

 Připadal si, jako smyslů zbavený. Nedokázal se ovládat. Nedokázal si říci ne. Divoce jí líbal, hladil a sténal, její jméno. Toužil po ní. Tak moc, toužil po tom, se s ní milovat. Zuřivě ze sebe strhal svoji košili, a ve chvíli, kdy ji chtěl popadnout do náručí a odnést do svého pokoje, se ode dveří, ozvalo zakašlání.