STÍNY NOCI 8 ČÁST

 

Diana se potichu vykradla do šera zahrady. Celý den nevylezla z hradní knihovny a ani teď, nechtěla někoho potkat. Nejméně ze všeho jeho. Stále nemohla uvěřit tomu, co se včera večer stalo.

 Vůbec se nepoznávala. Ještě nikdy, ji to k žádnému muži, takto nepřitahovalo. A ještě nikdy, se žádnému, takto neoddala. Začervenala se, už jen při představě, co by se stalo, kdyby je Leon nevyrušil. 

„Mám pro vás psaní, pane.“ Řekl, ale nevypadal vůbec rozpačitě, že je takto vidí. Ani Agaton.  Jenom značně rozladěně.

 „Co to se mnou je, kruci!“ zaklela a lehla si do trávy, mezi stromy, „že jsem divná, to už vím dávno, ale až tak?“ zamračila se na veliký, kulatý, plápolající měsíc a sáhla si na dvě malé ranky na krku. Zavřela oči a vzrušeně vydechla, když si vzpomněla, na ten slastný pocit, který přitom cítila.

 „Nejsi divná, jsi jiná, Diano.“ Trhla sebou, když nad sebou uslyšela Oxanin hlas.

 „Hm, jsi jak moje babička.“ Odvětila naštvaně a posadila se. 

„Zřejmě, je to velmi moudrá žena.“ řekla zamyšleně a sedla si vedle ní. 

„Nemusíš to skrývat,“ odhrnula Dianě vlasy z krku, když si všimla, jejích rozpaků, „my to poznáme. I kdyby ses zahalila, od hlavy, až k patě.“ 

„Ale jak…“ nedokončila větu, jen se s otázkou v očích, podívala do rozzářené Oxaniny tváře.

 „No…,je rozdíl, když se člověk oddá, upírovy dobrovolně. Každý upír to pozná. Každý, bude vědět, že jsi jeho.“ Spokojeně si lehla a zadívala se na oblohu. 

„Co jsi cítila, Diano? Cítila jsi vzrušení a touhu? Nebo jsi cítila bolest a odpor.“  Ani nečekala na odpověď, poznala to hned. Hned věděla, že si ji včera, její bratr označil.

 „Takže i ty? Vy všichni, jste…?“ Jen přikývla. 

„Víš co…?“ zahalekala Oxana najednou rozjařeně a popadla Dianu za ruku. „Něco ti ukážu.“ Smála se a táhla ji lesní pěšinou, mezi stromy. 

„Bože, to je nádhera,“ vydechla, když se před ní otevřela scenerie, jako z pohádky. Obklopena košatými stromy, se zde nacházela tůň, s průzračně, čistou vodou a na hladině, se odrážel měsíc, jako veliké, kulaté zrcadlo.  

„Pojď, Diano, vykoupeme se.“ Oxana ze sebe sházela oblečení a skočila do vody. 

„Zítra bude úplněk,“ usmála se Diana a rozpačitě, se začala svlékat. „O úplňku byliny trhané, mají největší sílu.“ Řekla zamyšleně a odhodila poslední kus oděvu. „Zítra, půjdu nasbírat byliny, Oxano.“

„O úplňku, je zakázáno, vycházet z hradu, Diano.“  Jen se usmála a skočila do vody.

 „Bože, ta je studená!“ vypískla a se smíchem poskočila do výšky. „Zakázáno? A kdo mi v tom zabrání?“

 „Třeba já….“ ozvalo se ze břehu. O strom se tam opíral Agaton, s dost rozzlobeným výrazem, ve tváři, „ já, ti v tom zabráním, lásko.“