STÍNY NOCI 21 ČÁST

 Agaton se zamyšleně, díval do plamenů, hořících v kamenných nádobách, před jeho trůnem. Seděl, ve svém vysokém křesle a přemýšlel.

Uplynulo už několik dlouhých dní a do dne, kdy se rozhodne o jeho bytí, či nebytí, scházel necelý měsíc. Všechno se mělo stát v den, nadcházející, jarní rovnodennosti, na který připadal, i magický úplněk. 

Borbély s Brunhildou, usilovně pracovali na jeho přípravě. Ale největší starost, mu dělala Diana a slova, která mu řekla Brunhilda, ještě než odešli.

 „Musíš ji říci všechno, králi. Musíš, ji říci vše, o své minulosti. Musí tě milovat, takového, jaký jsi a jaký, jsi kdy byl. Musí znát, vše, aby její mysl, byla čistá. Musí se rozhodnout." 

 A proto, když se vrátili, vzal Dianu do věže, otevřel před jejími zraky skryté, kamenné dveře a podíval, se jí do očí.

 „Tam, najdeš odpověď, Diano. Tam jsou odpovědi, na otázky, které, tak dlouho hledáš." 

„Co to říkáš Agatone, ty víš..." nenechal ji domluvit, položil prst, na její rty a pohladil, ji po vlasech.

 „Najdeš tam vše, lásko. Je tam moje minulost..., a zřejmě, i má budoucnost." 

Agaton, si unaveně, promnul kořen nosu. Tušil, že to nebude jednoduché. Ale čekal, nějakou reakci. Jakoukoli, reakci. Ale Diana, se uzavřela v pokoji a odmítala s kýmkoliv, už několik dní mluvit, komunikovat a vycházet ven. I když pro něj, nebyl problém si vynutit vstup, chtěl ji dát čas. Tak alespoň, přikázal Leonovi, aby jí, nosil jídlo a čekal. 

Čekal, ale čas ubíhal a on po dlouhých staletích, cítil, že ho má nedostatek. Najednou se otevřeli těžké dveře a do trůnního sálu, vešel Leandr. 

„Stařešinové souhlasili, králi," řekl a poklonil se, „všech dvanáct stařešinů, souhlasí."

 „Ale?" změřil si ho Agaton pohledem. Cítil, v jeho hlase pochybnosti. 

„Požadují rituál, dle prastarého kodexu." 

 Bylo jasné, že rituálu, musí být přítomno, dvanáct stařešinů, nejváženější smečky. Všech dvanáct stařešinů, včetně Borbélyho a Brunhildy, musí být přítomno, magickému rituálu přijímání a spojení. 

„Prosí o slyšení, králi." Přerušil jeho myšlenky Leandr. A když Agaton pokynul rukou, pustil dovnitř dvanáct mužů.

 Všichni byli dlouhých, bílých vlasů a vousů. Na sobě měli chlupaté, černé kabáty, sahající až k zemi. Na krku, jim visel masivní, zlatý, řetěz, se znakem kmene a v rukou, každého, dlela dřevěná, vyřezávaná hůl. Všech dvanáct, se postavilo před trůn a pokleklo.

 „Náš králi, je nám ctí." Řekli jedním hlasem, se skloněnou hlavou a jednou rukou, na svém srdci.

 „Je nám ctí, náš králi, že můžeme být přítomni, tohoto přijímání a vašeho spojení, pane, ale trváme, na jeho provedení, dle starého zákonu." 

„Ten zákon..." zahřměl Agatonův hlas a muži automaticky ustoupili, krok vzad, „je stár, dva tisíce let. A vy trváte, na jeho provedení, v celém jeho rozsahu?"

 „Ano, králi," odvážil se po chvíli, jeden, ze stařešinů, „ovšem, zákon, je jenom jeden.  I když, je nám velkou ctí, že zrovna my, můžeme být přítomni a posvětit, toto spojení a tento sňatek, musíme trvat, na provedení, v celém, jeho rozsahu."